Radar, osobní pohled
Čtu si v posledním průzkumu STEM o tom, kolik procent lidí je pro americký radar, kolik proti a kolik se jich necítí mít dostatek informací (22 : 49 : 29), a snažím se vzpomenout si, jestli jsem měl někdy v životě při nějakém hlasování povznášející pocit.
Pavel Kosatík
(1962) je historik. Mezi jeho nejznámější knihy patří Jan Masaryk: Pravdivý příběh, „Ústně více“ – Šestatřicátníci či Ferdinand Peroutka. Pozdější život (1938–1978), za kterou získal Cenu Toma Stopparda a Cenu Nadace český literární fond za nejlepší knihu roku 2001.
Čtu si v posledním průzkumu STEM o tom, kolik procent lidí je pro americký radar, kolik proti a kolik se jich necítí mít dostatek informací (22 : 49 : 29), a snažím se vzpomenout si, jestli jsem měl někdy v životě při nějakém hlasování povznášející pocit. Mnohokrát, přinucen vyjádřit se tímto způsobem, jsem si spíš připadal jak opice: člověk, schopný diskuse, říkal jsem si, by se nemusel snižovat k mávání rukama a omezovat se jen na „ano“ a „ne“ – když ví, že to hlavní, o co jde, je argument, který rozhodnutí předchází.
Kdyby se hlasovalo zítra, byl bych pro radar, tak jako jsem pro něj už od začátku – ale nemám pocit, že tím „ano“ sděluji to hlavní, o co mi jde. Přesto: říkám-li ano, je to proto, že v principu věřím, že má smysl se bránit – jasně a včas. Jestli si ten člověk odvedle nemá se mnou začít, musí vědět předem, že se budu prát. Tento stát se cizím útokům nikdy nebránil, vždycky se místo toho brečelo a psaly články, pokud lidi cizím vojákům rovnou neřekli: „Dobrý den.“ U toho už být nechci.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 57 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
