Zbourat vilky, přeložit trať

Fotografie: Kdyby se to realizovalo, asi už bych se nemohla vrátit domů. - Autor: Bartoš Günter

Slezský Těšín má vypadat úplně jinak. Místo rodinných domků u řeky v něm má vyrůst hotel, obchodní dům a další vícepatrové stavby. Na druhé straně řeky se zruší fabrika na barvy, místo ní bude sportovní klub. Železniční trať se přeloží. Právě tak vypadá ideální Těšín na plánech čerstvé absolventky oboru architektury na pražské AVU Mileny Kubiszové (1979). Minulý týden s projektem vyhrála soutěž diplomových prací absolventů českých architektonických škol.

„Češi chodí do Polska do tržnic kupovat oblečení a Poláci na českou stranu pro levný alkohol,“ popisuje architektka v sále České komory architektů život v Těšíně a ukazuje na plánech, které jí právě vychválila porota. „Naše rodina bydlí tady,“ zapichuje prst na českou stranu, kousek od centra. Mluví ovšem i polsky, má polské jméno a polského prastrýčka a vždycky jí připadalo nesmyslné, že je město rozdělené řekou na dvě poloviny. „Pro mne je řeka a její koryto spíš spojovacím prvkem,“ píše ve zprávě ke svému projektu.

Plán dělá z nábřeží česko-polské korzo. Poláci by mohli chodit na českou stranu třeba do školky nebo do kina, Češi na polskou na univerzitu a sportovat. Anebo na oblíbené trhy, které by byly soustředěné v městské tržnici. Bourání ani výstavba ovšem Těšínu v nejbližší době nehrozí. „Je to taková ideální, částečně naivní představa. Kdyby se to mělo uskutečnit, asi bych se už domů nemohla vrátit,“ usmívá se mladá architektka.

Její práce tudíž zůstává na plánech a visí na výstavě mezi ostatními diplomkami. Jsou tady také další vize, jejichž realizace by vyvolala celostátní paniku: projekt mrakodrapu ve středu Brna, nová budova Senátu jakožto kostka nad Vltavou či věznice pro Jihlavu. Autoři odvážné projekty odevzdali na jaře a teď mají za sebou prvních pár měsíců, kdy zjišťovali, že něco takového asi nikdy nepostaví.

Také Milena Kubiszová musela zapomenout na velké vize a zkouší hledat první zakázky. „Po škole se člověk musí vrátit na zem. Naučit se počítat s tím, že do hry vstupují také další věci, jako třeba finance nebo úřady.“ AVU byla už druhá architektonická školu, kterou vystudovala. Předtím se učila na Technické univerzitě v Liberci. „Na život člověka nepřipraví ani jedna. Děláte projekty, ale když pak jdete pracovat někam do ateliéru, zjistíte, že to je o něčem úplně jiném.“

Zatím pracovala ve dvou menších zavedených ateliérech Vyšehrad a Lennox. Mladým architektům zaměstnaným v cizích studiích se někdy nelíbí, že pracují pod cizí značkou. „S tím se počítá. Spíš mně vadí, když se pak s ostatními autory rozcházíme v názorech a přetahujeme se o řešení,“ říká. Kubiszové totiž vyhovuje samostatnost. „Když člověk pracuje ve vlastní kanceláři, udělá všechno podle sebe, a když se to nepovede, sám se z toho poučí,“ říká drobná architektka a vypadá u toho dost odhodlaně. Její plán je proto mít vlastní ateliér. Od poroty teď dostala něco do začátku: dvacet pět tisíc korun a dvě velmi vydesignované židle.