Ian Buruma
(1951) je spisovatel, žije v New Yorku a přednáší na Bard College. Znají ho i čeští čtenáři z knihy Západ očima nepřátel (2005, spolu s Avishaiem Margalitem), na Slovensku vyšel v překladu jeho Zrod moderního Japonska. Burumovo zatím poslední dílo se jmenuje Smrt Thea van Gogha a hranice tolerance (Penguin Books).
Severní Korea představuje možná poslední živoucí příklad ryzího totalitarismu. Je takové místo správným působištěm pro západní orchestr? Lze si představit, jak Newyorská filharmonie, která nedávno hrála v Pchjongjangu, baví Stalina či Hitlera?
Totalitní systémy mají jednu věc společnou: drcením všech forem politického projevu s výjimkou pochlebování režimu činí ze všeho politikum. V Severní Koreji neexistuje nepolitický sport ani kultura. Není tedy pochyb, že pozvání pro Newyorskou filharmonii mělo pozvednout mizernou prestiž režimu vedeného Kim Čong-ilem.
Víme, do čeho jdeme
Rozhovory s členy orchestru odhalily, že jsou si toho vědomi. Jedna houslistka prohlásila, že „spousta z nás … se neztotožňuje se stranickou linií, podle níž hudba přesahuje politiku“. Umělkyně si byla „jistá, že toho Pchjongjang využije“. Dirigent Lorin Maazel, který zvolil program složený z děl Wagnera, Dvořáka, Gershwina a Bernsteina, byl méně cynický. Koncert prý „nabere vlastní dynamiku“ a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
