Ne
Předpokládám, či alespoň doufám, že velká část těch, co řekli „ne“, vystřízlivěla, když uviděla divadlo přívrženců Sinn Féin, kteří po oznámení výsledku předvedli nacionalistické vítězné tance. Pokud byla v tomto referendu Evropa poražena, tak jednoznačným vítězem byla Sinn Féin.
John Banville
(1945) je irský spisovatel. V 90. letech působil jako editor dublinských Irish Times. Na literární scénu vstoupil v roce 1970 povídkovou sbírkou Dlouhý Lankin. Upozornil na sebe volnou „trilogií“ věnovanou velkým postavám západní vědy: Dr. Copernicus (1976), Kepler (1981) a Newtonův dopis (1982). V roce 1986 vydal experimentální román Mefisto a o tři roky později Knihu doličnou, jež se stala prvním dílem další volné trilogie – Duchové (1993) a Athéna (1995). Za román Moře získal v roce 2005 nejvýznamnější britskou literární cenu Booker prize.
My, převálcovaní stoupenci „ano“ si připadáme jako Yeats v Abbey Theater při přemiéře Syngeova Playboye, když zuřivě mává pěstí a volá na protestující, že se zase jednou blamovali. Jistě, mnoho Irů odmítlo Lisabon po zralé úvaze a z principu, ale většina – o tom jsem přesvědčen – řekla ne ze strachu a nejistoty, v přesvědčení, že Evropa nás jde omezit a zrušit „naše tradice“. Prý bylo nerozumné chtít od Irů jasné „ano“, anebo „ne“. Měli nám dát raději možnost odpovědět „hm“ anebo „asi“.
Předpokládám, či alespoň doufám, že velká část těch, co řekli „ne“, vystřízlivěla, když uviděla divadlo přívrženců Sinn Féin, kteří po oznámení výsledku předvedli nacionalistické vítězné tance. Pokud byla v tomto referendu Evropa poražena, tak jednoznačným vítězem byla Sinn Féin.
Kampaň za „ne“ byla poháněna pochybnou koalicí, která spojovala celé spektrum, od krajní pravice po krajní levici: nacionalisty, fundamentalistické křesťany, pochybné kapitalisty, bezradné zelené, nepolepšitelné socialisty. Jsme jako králík, kterého zachytí světlo reflektorů přijíždějícího vlaku, a opět musím myslet na Yeatse a verše z jeho nádherné básně „The Second Coming“. „Ti nejlepší jsou bez přesvědčení, zatímco ti nejhorší/ jsou plni vroucí vášně.“
Odhodlaný tábor
To je, samozřejmě, nefér – na obou stranách byli dobří a slušní lidé. Ale strany, které se daly dohromady, aby dosáhly „ano“, byly pomalé a bez energie, zatímco tábor „ne“ se odhodlaně chopil díla.
A jestřábi z jeho řad neměli ani nejmenší zábrany, takže množství Irů jim dalo svůj hlas v domnění, že tím odmítají smlouvu, která uzákoňuje bezplatné interrupce, povinnou vojenskou službu, homosexuální manželství a celou kupu dalších hrůz.
Byl to černý den pro Evropu a ještě černější pro Irsko. Jestli jsme před ním nebyli skeptiky, teď jsme jimi určitě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
