Jiné oči

Fotografie: Vladimir Vedrashko - Autor: Pavel Reisenauer

V Praze na Podolském nábřeží na zdi domu číslo 14 visí pamětní žulová deska, na které je zlatým písmem napsáno: V těchto místech byli zákeřně zastřeleni sovětskými okupanty dne 24. srpna 1968 Karel Paríšek, nar. 6. 8. 1953, a Karel Němec, nar. 7. 11. 1952, ve věku 15 let. Čest jejich památce.

K tomuto místu často vodím své kamarády, kteří přijíždějí do Prahy, protože v turistických průvodcích o tom nepíšou. Před měsícem jsem zase přišel na Podolské nábřeží a byl jsem překvapený: z žulové desky zmizela malá destička s portréty zastřelených mladíků. Zůstaly jen zbytky cementu. Vandalové?

Z domu vyšli tři kluci – bylo jim taky okolo šestnácti. Zeptal jsem se, zda nevědí, co se s tou deskou stalo. Jeden z nich vlezl do předzahrádky, aby se podíval, zda na zemi nejsou nějaké stopy. Rozhodil rukama a povídá: „Tabulka asi upadla, ale věřím, že úřady o tom vědí a brzy ji opravenou vrátí zpátky.“ Rozloučili jsme se, ale za chvilku mě dohnali a znovu zopakovali, že jsou si jisti, že destičku restaurují a za týden bude na svém místě. Dodnes tabulka na zdi chybí.

Na internetu jsem mimo jiné otevřel stránky Vladislava Sunceva, na kterých je podrobná barevná mapa operace Dunaj (srpen 1968) i se zobrazením pohybu vojsk. Podplukovník ve výslužbě Suncev podrobně zpracoval všechny informace o sovětských vojenských jednotkách, které vstoupily na území Československa. Je tam také seznam padlých ze sovětské strany. Zavolal jsem mu. Je to typický sovětský důstojník, který na tuto operaci vzpomíná jako na „obranu socialismu“. Patří k členům ukrajinského Žitomírského oblastního spolku veteránů a má na starosti obranu jejich práv.

Každý válečný veterán by měl mít sociální úlevy a mají je i sovětští veteráni, dokonce i ti, kteří žijí na Ukrajině. Ale co se týká oficiální sovětské a nyní ruské historie (alespoň podle současného ruského zákona o veteránech), invaze do Československa nebyla vojenskou operací. A proto veterán Suncev „bojuje“ s pracovníky centrálního vojenského archivu (ve městě Podolsk – jaká shoda s názvem nábřeží!) a s ministerstvem obrany Ruska, aby každý veterán srpnové invaze měl nárok na označení účastník – právě – vojenské operace.

Na pamětní desce stále ještě nejsou obrázky dvou mladíků – vzpomínky na ně zřejmě blednou. Avšak v Rusku ani na Ukrajině vzpomínky také zřejmě nejsou příliš jasné.

Autor je ruský novinář, žije v Praze.