Zúčtování: Na kolik přijde záchrana evropských bank

Začalo to v únoru, když Velká Británie znárodnila hypotéční banku Northern Rock, které poskytla půjčky a garance přesahující 70 miliard eur. Zdálo se, že už bude klid. V září ale přišly další problémy a evropské banky začaly padat jedna za druhou. Vlády tak pod tlakem potencionálních voličů začaly pumpovat miliardy eur do problémových institucí.

Nizozemská, belgická a lucemburská vláda nalily do banky Fortis výměnou za vlastnické podíly 12 miliard eur (zhruba 1,5 procenta jejich souhrnného HDP). Opět belgická, lucemburská ale tentokrát francouzská vláda zase poslaly do belgické banky Dexia 6,4 miliardy eur (0,3 procenta jejich HDP). Pak přišla na řadu německá vláda, která ve spolupráci s dalšími bankovními institucemi pomohla hypotéčnímu ústavu Hypo Real Estate 50 miliardami eur (přibližně 1 procento německého HDP).

Aby toho nebylo málo tak ještě britská vláda převzala závazky Bradford & Bingley v hodnotě 65 miliard eur (3 procenta HDP) a tři čtvrtiny islandské banky Glitnir odkoupila tamější vláda za 600 milionů eur (přes 4 procenta HDP). V úterý vzala pod svá křídla islandská vláda také banku Landsbanki. Islandská koruna během tohoto dne zažila nejdříve propad o třetinu své hodnoty k euru, aby po poskytnutí ruského úvěru ve výši 4 miliard eur o třetinu posílila. Island se totiž pohybuje na hranici státního bankrotu.

Státní garance = zvyšují paniku

Znárodňování banky byl ale pouze začátek. Irsko se totiž rozhodlo garantovat veškeré soukromé vklady, půjčky a dluhopisy bank, jak jsme vás již informovali v článku Kam bezpečně uložit peníze? Do irské banky.

Další evropské státy se ale začaly bát odlivu kapitálu, a tak přistoupily k protiopatřením. Nejdříve Velká Británie zvýšila minimální garance vkladů. Následně Německo, které zpočátku Irsko za jeho krok kritizovalo, zavedlo také stoprocentní státní garance. To už spustilo lavinu. Se skřípěním zubů se přidalo Rakousko, Slovensko, Dánsko, Island…

„Řada politiků krizi neuklidňuje, ale podobnými kroky naopak šíří paniku. Jejich současný systém garancí byl dostatečný pro 90 procent případů,“ okomentoval aktuální situaci pro Respekt.cz analytik Atlantik FT Petr Sklenář.

Na problém, který se u těchto státních garancí nezdůrazňuje, upozornil Respekt.cz zase analytik Raiffeisenbank Aleš Michl: „Na státní záruky pozor. Je to pouze rozhodnutí politiků, a pokud ten nebude v příštím volebním období zvolený, kdoví jaké záruky budou mít klienti potom. Deklarace politiků totiž neprošly žádným legislativním procesem.“

Právní vymahatelnost takových záruk je tedy sporná. Navíc výše těchto záruk přesahuje reálné možnosti vlád. Například podle údajů německé centrální banky činí vklady nebankovních subjektů u německých bank neuvěřitelných 2,66 bilionu eur. Podobně rakouská centrální banka na svých webových stránkách uvádí tyto vklady ve výši přesahující 230 miliard eur. V obou případech se jedná zhruba o 70 procent jejich HDP.

Společný fond

Výzvy evropských politiků směřují hlavně k tomu, aby se postupovalo jednotně. Ve skutečnosti ale své kroky vůbec nekoordinují. Francie s Itálií tak například navrhly ministrům financí založení společného fondu na řešení evropské krize. „Nikde není definováno, co by měl ten fond zachraňovat. Evropský bankovní trh je částečně zasažen americkou krizí, ale situace je odlišná v jednotlivých zemích. Spíše mi přijde, že se francouzské a italské banky snaží řešit své problémy celoevropsky. A to není fér,“ myslí si o návrhu Sklenář.

České ministerstvo financí nemělo před úterním jednáním ministrů financí EU (ECOFIN) jasné stanovisko. „Pan ministr se k tomu nechtěl před odjezdem vyjadřovat. Neměli jsme žádné stanovisko ohledně společného evropského fondu,“ řekl Respektu.cz tiskový mluvčí ministerstva Ondřej Jakob. Ministři se nakonec dohodli na zvýšení minimální výše povinných garancí vkladů z 20 na 50 tisíc eur. Jednotlivé státy mohou tuto hranici ještě zvýšit až na 100 tisíc eur. Česko využije nejnižší možnou hranici, která je přesto dvojnásobná oproti aktuálnímu stavu. Ministerstvo financí tak v nejbližší době pošle do parlamentu příslušnou novelu zákona.

Co nás čeká

V současnosti se nedá odhadnout, zda Evropu čekají ještě nějaké další pády bank. „Současný vývoj na evropském bankovním trhu je způsoben spíše nedůvěrou až panikou než reálnými problémy. Další vývoj tak bude odpovídat tomu, jestli bude pokračovat období nedůvěry,“ upozorňuje Sklenář. Jedno je ale jisté, celkový účet za krizi bude vysoký.

Už v současnosti stálo řešení problémů na přímých výdajích zhruba 100 miliard eur, převzaté závazky se pohybují v řádu bilionů eur. „Vládní zásahy mají tvrdé dopady do rozpočtů. Francie se už ozvala, že chce rozvolnit Pakt stability a růstu, který má státy hlídat před přílišným utrácením,“ nastínil možné problémy Sklenář. Podle něj to tak může ohrožovat dokonce samotnou společnou měnu euro.

„Výstup některé země nehrozí, protože by to pro ni znamenalo negativní ekonomické dopady. Může se ale na půdě ECB objevit debata o odložení přijetí dalších větších zemí jako je například Polsko,“ spekuluje Sklenář. Euro je podle něj politický projekt, který předběhl integraci. Eurozóna totiž nemá společnou rozpočtovou politiku podobně jako Spojené státy, a musí tedy spoléhat na tvrdá pravidla právě ve formě Paktu stability a růstu.

Dovětek: Ve středu dopoledne se britská vláda rozhodla vstoupit do dalších osmi bank a napumpovat do nich 65 miliard eur.