Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost, Úspěch

Ráj na balkoně

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Student krajinné architektury prošlapává českou cestu k veselejšímu sídlišti

Stačilo pár hodin přemýšlení a banální kousek betonu se začíná měnit v rajskou zahradu. Pětadvacetiletý pražský student Jan Zasadil má jasno o každém detailu. Po obvodu terasy jedné z novostaveb v pražské Hostivaři stojí dřevěné truhlíky se zelenými keři a v rohu se tyčí pergola s popínavým břečťanem a růží. Teď už jenom natřít zahradní křesílko se stolkem do decentní hnědé ladící s tmavou zelení květin a bude to. Na vysoké škole budoucího krajinného inženýra učí, jak od rýsovacího prkna plánovat návrat těžbou zdevastované krajiny zpátky přírodě. On ale v poslední době nejčastěji přemýšlí nad tím, jak oživit miniaturní panelákové balkony a terasy v novostavbách. V Česku je první a zatím se mu daří.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Na vlastní nohy

Původně chtěl studovat zahradní architekturu, ale nevyšlo to.

„Nejde mi dobře kreslení,“

vysvětluje usměvavý mladý muž v kapsáčích, proč se nakonec jeho studia vydala trochu jiným směrem. Květiny ho zajímaly od dětství, kdy vyrážel se skauty na výpravy do přírody a svého otce, amatérského geologa, doprovázel na cestách za sběrem vzácných minerálů.

„Na gymplu jsem byl jediný ze třídy, kdo nevypracoval herbář,“

směje se dnes. Ale zahradnické „rýpání v hlíně“ ho bavilo pořád víc. Při studiích na krajinného inženýra to řešil tím, že si přivydělával jako brigádník v zahradnictví. Po pěti letech práce pro jiné začal přemýšlet, jak by se postavil na vlastní nohy. K práci na skutečné zahradě se totiž dostal jen málokdy. Většinou pracoval na osazování zeleně u novostaveb na okrajích měst, kde pro skutečné zahrady nebo parky není kvůli domům nahuštěným těsně na sebe místo.

Zahradníci navíc často musí zaskočit jako stavební dělníci. „Ještě teď mám na to památku,“ ukazuje zčernalý palec, o který se mu opřel kus betonového kvádru při pokládání chodníků jednoho z developerských projektů na okraji Prahy. „Když se práce dostanou do skluzu, a to se stane vždycky, musí každý dělat, co je zrovna třeba.“ Při pohledu na metry fádního betonu v něm ale zároveň začal klíčit nápad, jak by se mohl uplatnit sám a od zahradnického brigádničení se posunout někam dál. Úvahy se začaly točit okolo možností zlidšťovat na zakázku balkony a terasy městských bytů. Při brouzdání internetem se ujistil, že jeho nápad skvěle funguje například v Británii nebo Austrálii, ale v Česku by mohl být první. A když jednou kráčel mezi navlas stejnými domy panelákového sídliště ve svých rodných Lounech, došlo mu, kolik má vlastně potenciálních zákazníků. „Ty desítky šedivých balkonů mě přesvědčily, že do toho půjdu,“ vzpomíná, jak v něm dozrálo rozhodnutí založit si vlastní firmu na budování balkonových zahrad.

Jen ne pelargonie
Dnes už má za sebou Jan Zasadil deset projektů, od miniaturních balkonků až po větší terasy. Vysněný úkol – luxusní terasa velikosti malého bytu s movitým majitelem – ho ale čeká teprve letos v létě. Ať už pracuje na malé zakázce za pět tisíc nebo na velké za desetinásobek, požadavky zákazníků se příliš neliší. „Hlavní přání je, aby se o zahradu na balkoně nemuseli starat,“ říká. Což nejde zrovna jednoduše splnit. Květiny rostoucí na balkonech z květináčů a truhlíků mají málo půdy, tím pádem i málo vláhy, musí být zároveň odolné proti letnímu žáru slunce a zimním mrazům. Jan Zasadil už má dnes v hlavě přesně vyšlechtěné odrůdy květin, které tyhle podmínky splňují. Sledování odborných časopisů je zcela nezbytné. „Musím toho hodně znát. Musím umět zákazníky přesvědčit, že na balkonech může růst i něco jiného než ty příšerné pelargonie,“ uvádí příklad suverénně nejčastější balkonové květiny v Česku.

Kvůli svému novému podnikání si teď Jan Zasadil o rok protáhl studium, protože nestihl odevzdat diplomku. Zároveň se učí, jak ovládat účetnictví, a pracuje na propagaci svojí firmy. Zatím se o něm zákazníci dozvídali jen z internetu, teď hodlá roznést reklamní letáky po pražských novostavbách. Rozjezd své firmy ale nechce uspěchat, aby stihl dodělat školu.

Spolužáci mají pro záměnu velkorysého přetváření krajiny za okrašlování balkonů jen málo pochopení a dělají si legraci, že Jan Zasadil se realizuje na až příliš malém prostoru. On sám ale na svém směru trvá. „Mám vlastní firmu, jsem jediný v oboru a pořád se učím nové věci,“ pochvaluje si svou situaci. Do budoucna chce svoje služby rozšířit ještě o kompletní truhlářské práce, jako je třeba pokládání dřevěných podlah na terasy a balkony. Také se hodlá zdokonalit v zahradnickém návrhářství – to si zatím nechává vypracovat od zahradní architektky. „Hlavní je to rytí v hlíně. To mě na tom nejvíc baví,“ říká.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].