reklama

Kabinet nenápadného statistika se stal oázou v moři nejistoty


Na to, že v dalších hodinách bude muset vyřešit hrozivý rozpočtový schodek, vyjednat obsazení postu eurokomisaře a ještě premiérovat o osm měsíců déle než předpokládal, působí Jan Fischer až podezřele klidně. V zákulisí vládní tiskovky žertuje s novináři, na „place“ ale už působí rozhodně: svůj kabinet přirovnává k „jistotě v moři nejistot“ a dává najevo, že bude žádat politiky o silný mandát pro pokračování kabinetu.

Škrtat nebo demise
Premiér Fischer zareagoval na nečekaný přesun voleb z listopadu na červen příštího roku prohlášením o nutnosti „obnovení mandátu“ vlády. To automaticky neznamená, že bude opět žádat vyslovení důvěry. Ve hře je i možnost, že bude například dál pokračovat na základě nějaké slovní proklamace šéfů politických stran. Z vystoupení Jana Fischera je každopádně jasné, že chce pro svoji vládu na další měsíce co nejsilnější mandát. „Žijeme v čase, ve kterém není možné soustředit se jen na rozpočet,“ říká premiér. „Je tu k řešení ekologická zakázka, privatizace ČSA, ale i další věci.“

Naprostou jedničkou je rozpočet. Původně ho vláda chtěla předložit s rekordním dvěstětřicetimiliardovým schodkem s tím, že jeho případné krocení bude věcí až nových poslanců. To je ale teď kvůli odsunutí voleb neproveditelné, ministr financí Eduard Janota proto už oznámil, že v zájmu „udržení stability veřejných financí“ navrhne vláda škrty sama – delegátům pošle rozpočet se schodkem sto sedmdesát miliard. Klíčové je, jak se k šedesátimiliardové úspoře dostat. Janota navrhuje škrty na straně výdajů (omezení sociálních dávek) a zvýšení příjmů (daní).

Každá partaj má ale k jeho plánu velké výhrady. ODS odmítá zvyšovat daně, na pravém opaku totiž postavila v minulých třech letech své vládnutí. ČSSD zase vetuje Janotou navržené snižování přebujelých sociálních dávek, zároveň ale už neříká, jak schodek snížit, což jinak podle svých slov chce. Obě partaje si nicméně nechávají otevřená zadní vrátka s tím, že „dohoda je nutná“. Během víkendu ji hledali jejich ekonomičtí experti (do páteční uzávěrky tohoto čísla ještě nebyla na stole).

Postoj premiéra Fischera je jasný: když se strany nebudou ochotné shodnout na jím navrženém schodku, podá demisi. Dojednat novou vládu by v současné situaci, kdy si politici vzájemně nedůvěřují, bylo prakticky nemožné. Navíc by to zcela jistě znamenalo rozpočtové provizorium, které by zemi přiblížilo na hranu ekonomického krachu. To vše dává premiérovi do rukou silné vyjednávací trumfy a zvyšuje šanci, že úsporný rozpočet minus sto sedmdesát miliard nakonec skutečně dojedná.


Pozor, vládneme
Není tu ale jen rozpočet. Vyprší termín cenových nabídek firem, které postoupily do druhého kola soutěže o obří zakázku na likvidaci ekologických škod minulosti. V chodu je privatizace Českých aerolinií a problém je také Unipetrol, respektive jeho dceřiná společnost Česká rafinérská, o jejíž část projevují zájem ruské firmy.

V případě ekologické superzakázky skončí uzávěrka tendru 13. října, zhruba na začátek ledna je naplánováno, že ministerstvo financí doporučí vládě, zda některého z uchazečů akceptovat jako výherce, nebo tendr zrušit. Podle kuloárových informací by ministr Janota i premiér Fischer nejraději zakázku smetli ze stolu. Jejich výhrady lze v zásadě shrnout do dvou argumentů. Tak jak je připravena, prý umožňuje velký prostor pro korupci. A také na ni v rozpočtu chybí peníze. Zda premiér prosadí svůj pohled, lze nyní jen velmi obtížně odhadovat, situace ve vládě je v tomhle směru nepřehledná, většina ministrů svůj postoj nedává nijak najevo.

Na rozdíl od superzakázky v případě ČSA musí vláda jednat okamžitě, do tří měsíců firmě totiž kvůli špatnému hospodaření minulých managementů hrozí krach. Vláda už na situaci reagovala obměnou dozorčí rady podniku, do níž vyslala krizové manažery. Ti mají co nejdřív říci, jak dál. Po odstoupení Air France zůstal v soutěži jediný zájemce, Travel Service českého podnikatele Jiřího Šimáněho. Podle řady expertů však nedisponuje dostatkem peněz, aby po zaplacení ceny byl ještě schopný ztrátové aerolinky zachránit. Ve hře je tak restrukturalizace společnosti pod vedením nové dozorčí rady nebo vyhlášení insolvenčního řízení, v němž by ČSA stát řízeně rozprodal. Jasno, ke které variantě se ministři přikloní, by mělo být do několika týdnů.

A pak je tu již zmíněný Unipetrol. Vzhledem k tomu, že je ve finanční ztrátě a finanční potíže má i jeho polský majitel PKN Orlen, spekuluje se, že bude prodávat svoji část ve strategické firmě Česká rafinérská (jde o největšího zpracovatele ropných produktů v Česku). O jednapadesátiprocentní podíl PKN Orlen v České rafinérské už projevil zájem ruský Lukoil. Premiér Fischer o věci jednal v Polsku a společnost PKN Orlen zatím prodej Rusům údajně odmítla. Tím ale problém nekončí. K prodeji je i šestnáctiprocentní podíl v České rafinérské, který vlastní společnost Shell, a i o ten projevují zájem Rusové. Stejně jako o hlavního dovozce plynu do Česka Transgas, který bude možné obchodovat od příštího roku, kdy končí privatizační doložka zakazující německé společnosti RWE Transgas prodat.

Ovládnutí České rafinérské i Transgasu se vláda snaží zabránit, bojí se totiž, že zisk společnosti Rusy by znamenal výrazné zvýšení naší energetické závislosti na nevyzpytatelné a rozpínavé zemi. Získat podrobnější informace je ale vzhledem k povaze operací – všechny probíhají v režimu přísně tajné – nemožné.


Kdy a jak
Nová odpovědnost přibyla kabinetu i na poli zahraniční politiky. Česko dosud například neřešilo, koho by měl stát vyslat na příštích pět let coby komisaře do Bruselu. Zatím se s odpovědí čekalo na předčasné volby, teď se situace změnila. Jak samotný premiér, tak šéfové hlavních politických stran jsou zajedno, že právě Fischerův kabinet musí najít nového eurokomisaře. A stejně tak vláda i strany tvrdí, že na rezortu a jménu by měla být rychle nalezena „široká politická shoda“. Premiér ještě definoval, že musí jít o člověka „odborně způsobilého a se znalostí jazyků“ a že vyzve parlamentní strany k předložení kandidátů. Tím návod končí. První schůzka na téma komisař proběhne mezi Fischerem a hlavními partajemi tento týden.

Politici v mezičase začali hloubit příkopy. Aniž by měly strany jasnou představu, o jaký rezort by měl příští český komisař v Bruselu usilovat, téma se ihned svedlo do osobní roviny. Šéf ČSSD Jiří Paroubek označil za „naprosto nepřijatelného“ Alexandra Vondru, o němž ODS v souvislosti s komisařem nejvíc mluví; důvodem je pro ČSSD „jeho fiasko s proradarovou politikou“. Podobně Vondra sdělil, že podpora jednoho ze socialistických kandidátů, stávajícího člena komise Vladimíra Špidly, „je po všem, co ČSSD předvádí od shození vlády, v rovině z Marsu“. Zda by ODS kývla na nestraníka Jana Švejnara, jehož také zmínil Paroubek, nechce Vondra komentovat. Premiér Fischer i po prvních přestřelkách věří, že se někdo s podporou u více stran najde. Pokud ne, kabinet podle něj vybere komisaře sám. Musí to udělat nejpozději poslední týden v říjnu. V tu dobu proběhne summit EU, kde se má schválit složení nové komise, jmenný seznam lidí a jejich portfolií.

Ona důležitá unijní schůzka na konci října slibuje víc dobrodružství z české kuchyně. Bude po irském referendu, a pokud v něm tentokrát Lisabon projde – čemuž průzkumy nasvědčují –, pozornost se stočí na Čechy, kteří text ještě neratifikovali a do konce října velmi pravděpodobně ani neratifikují. Skupina senátorů za ODS chce poslat druhý podnět k přezkumu textu Ústavním soudem „v posledním týdnu v září“, jak potvrdil jeden ze signatářů akce Jiří Oberfalzer. Což českého prezidenta podle všeho povede k tomu, aby dokument zatím nepodepsal.

České vládě tak reálně hrozí, že bude čelit otázkám od ostatních partnerů, protože může být jedinou neznámou ve vyřešení lisabonské ságy a zároveň ohrožením onoho řešení. Premiér krátce po zrušení předčasných voleb rozeslal prohlášení, že se bude „aktivně zasazovat“ o dokončení ratifikace, ale zároveň přiznal, že „možnosti exekutivy jsou v zásadě vyčerpány, je to na senátorech a prezidentovi“. Podle ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho nicméně Praha musí odjet na evropskou schůzku s odpovědí minimálně na otázku „jak dojde ke konci ratifikace v Česku“, a „ideálně i kdy“. Jak chce přimět senátory, aby se na Ústavní soud neobrátili potřetí či počtvrté, a prezidenta, aby text podepsal, však vláda dosud neřekla.


OPĚT PAT
Velký obrat ohledně předčasných voleb vysvětlil šéf ČSSD obavou, že by je opět mohl zrušit Ústavní soud. Jiří Paroubek to opírá o právní analýzu šéfa Právnické fakulty Aleše Gerlocha a o obdobný dokument z dílny Parlamentního institutu, které dostal minulý víkend. To samo ke změně postoje nestačilo. Připojil se další faktor: krátce po obdržení analýz prý Paroubek dostal údajně od jednoho ze svých poradců informaci, že volby někdo napadne až po jejich skončení. Kdyby mu Ústavní soud vyhověl, znamenalo by to, že ČSSD přijde o vítězství a navíc jí propadne sto padesát milionů, které do voleb investovala. Šéf ČSSD se prý obával, že v krátké době by se mu už nemuselo podařit sehnat tak velkou sumu peněz, což by snížilo jeho opětovnou šanci uspět.

Ve veřejné diskusi přitom stále hlasitěji zaznívají názory, že odsun voleb sám o sobě nic neřeší. „Náš i váš volební zákon blokuje vznik většinových vládních kabinetů, které by prosadily reformy a byly za ně odpovědné,“ řekl například HN polský ekonom Rafal Antczak. Podobně to vidí i bývalý ústavní soudce Vladimír Klokočka podle něhož se po jarních volbách „může opět opakovat pat sto na sto nebo vznik jen velmi křehké koalice“, a proto je potřeba uvažovat o „změně pravidel voleb“. K podobnému kroku se politici teď nechystají s tím, že se na něm kvůli „nízké důvěře“ prostě „nedokážou dohodnout“.

„Měla by držet dohody,“ říká šéf senátu Přemysl Sobotka na otázku, co by měla ČSSD udělat pro obnovení důvěry. „Proč bychom to dělali? Oni nás také neinformují o svých krocích,“ sdělil Jiří Paroubek HN. To ODS odmítá s tím, že nejdřív musí začít se změnou ČSSD, přičemž to samé opakuje ČSSD.



A JAK TO OVLIVNÍ LISABON?


Podle bruselského zpravodaje týdeníku The Economist Davida Rennieho nebude mít odvolání předčasných voleb v ČR významnější dopad na český obraz v zahraničí. Zároveň ale upozorňuje, že stávající pověst už je i tak dostatečně špatná. Jediné a rozhodující je podle něj jen to, zda prezident Klaus podepíše Lisabon.


Má náhlé zrušení předčasných voleb v Česku dozvuk v Bruselu? Mluví se o tom mezi politiky, diplomaty, novináři?
Lidé tady se zajímají o českou politiku víceméně jen z jednoho důvodu, a to jestli prezident Václav Klaus podepíše Lisabonskou smlouvu. Přesněji řečeno, zda ji podepíše ještě před parlamentními volbami ve Velké Británii, které zřejmě vyhrají toryové, a pak pravděpodobně vyhlásí o Lisabonu referendum. Ale zrušení voleb v Česku se tu zaregistrovalo.

A zhoršil se tím obraz Česka v cizině?
Podle mě je český obraz v Bruselu horší, než si mnozí Češi uvědomují, ale ne tak strašný, jak se obávají jiní. Špatnou zprávou je, že většině lidí se při zmínce česká politika vybaví slabé předsednictví, pád vlády, Klausovy hry okolo Lisabonu a fotografie nahého Topolánka v Berlusconiho vile. Na druhou stranu je dobrou zprávou, že Česko nespadá do jednoho pytle s Rumunskem a Bulharskem, ani se Slovenskem a Maďarskem, případně s Polskem v době vlády dvojčat Kaczyńských. A nezapomínejme, že vaší úřednické vládě se podařilo zachránit poslední část předsednictví. Pomáhá, že je v ní hodně lidí, kteří jsou v Bruselu známí a respektovaní, jako Jan Kohout, Štefan Füle nebo Ladislav Miko. Taky pomohlo, když Nicolas Sarkozy veřejně pochválil spolupráci s Fischerem, že dobře vedl červnový summit.

Co by tedy skutečně zničilo obraz Česka v Bruselu, když ne chaos kolem voleb a vlády?
To by musely být věci, jako je xenofobní populismus, náznaky ultrapravicového extremismu nebo podivné nacionalistické narážky. Ale v Česku není politická strana s třicetiprocentní podporou, která by volala třeba po vyhnání Slováků nebo soustředění všech Romů ve sběrných táborech.
Pak by to mohla způsobit zpronevěra velkého množství peněz z evropských fondů, a toho jste se taky nedopustili. Pobouřily by i neomalené poznámky na adresu Německa a jeho válečné historie, zejména v rámci nějakého unijního sporu. Což rovněž nemáte na svědomí, i když jste měli politiky, kteří se lehce sprostě vyjadřovali o Francouzích. Ale to se všem docela líbí.

Pokud tedy Václav Klaus podepíše smlouvu, ostatní české trapasy budou zapomenuty?
Pokud ji Klaus zítra podepíše, lidé tady v Bruselu budou šťastní a přestanou se jakkoli zajímat o českou politiku. Takže vlastně ano.

Mohou mít současné politické tance trvalejší dopad na českou agendu v Unii? Bude třeba někdo napříště brát vážně českého ministra, když bude žádat tvrdší sankce vůči Kubě?
Ne, nemyslím si, že by ostatní byli tak přísní. Jakmile budete mít zase zvolenou vládu, budete moci v klidu mluvit o demokracii na Kubě, aniž by se vám lidé posmívali.
I ostatní země mají problém s ustavením vlády, třeba Itálie nebo Belgie, nejste výjimkou. S čistě úřednickou vládou bez politického mandátu si ale neumím důraz na taková témata, jakým je třeba Kuba, moc dobře představit.

Česká pravice se raduje, že blamáž s volbami způsobili socialisté, a tudíž že ostuda padne na ně. Rozlišuje se to ale v zahraničí?
Ne, v Bruselu je každému úplně jedno, jestli to začali socialisté nebo někdo jiný. Tady to funguje jako s ředitelem, který se kouká z okna a vidí, jak se na školním hřišti perou dva kluci. Je mu jedno, kdo z nich si začal, do ředitelny musí oba.

reklama
comments powered by Disqus
Původní diskuse
reklama
reklama
 
ČLÁNKY ZA 7 DNÍ / DNEŠNÍ ČLÁNKY

Časopis Respekt

Máma má byznys

Silvie Lauder

Za zdmi tuzemských domovů a kanceláří probíhá nenápadný...

celý článek

Tajemný a nedostupný

Martin Uhlíř

Lék proti ebole zřejmě existuje, nikdo však neví, proč a...

celý článek
všechny články předplatné
 
Nenechte si ujít

Je dnes vůbec možné být rebelem bez sponzorů?

Kamil Fila

Na festivalu dokumentů se představily moderní kmeny a starý androš

Horší než ebola

Redakce Respekt

Generál Petr Pavel: Představuje Islámský stát nějaká rizika pro Českou republiku a její...

Spása západní civilizace? Prostě to zařídíme

Jan Macháček

Hlásí se nový Babišův Institut pro politiku a společnost k odkazu Václava Havla?

Koudelka: Digitál je moje záchrana

Jan H. Vitvar

Fotograf-světoběžník se zastavil v Praze, aby otevřel výstavu portrétující současný Izrael

reklama
 
reklama
reklama