(Ne)veselý příběh chlíváka

„Temné! To je slovo, které snad ze všech nejvíc nemám rád,“ řekl v jednom rozhovoru rockový bard, básník a spisovatel Nick Cave. Když si ale člověk přečte jeho román A uzřela oslice anděla nebo poslechne album Murder ballads, kde zpívá deset příběhů o vraždách, začne se ptát, kde a v čem tedy vidí naději a vysvobození. Ve svých textech sice často odkazuje na Bibli, cituje z evangelií Marka a Matouše, ale jeho poetické příběhy jsou plné spíše starozákonní etiky, v níž se platí okem za oko. Ostatně i jeho nový román Smrt Zajdy Munroa začíná neveselou větou. „V hajzlu jsem,“ pronese hlavní hrdina „ve chvilce jasnozřivosti příznačné pro ty, kdo mají brzy zemřít“.

Možná je tou světlinou ironie a černý humor, které občas pronikají trhlinami Caveovy tvorby, ať už je to hudba k filmům, scénáře, povídky nebo básně. A pro příběh obchodního cestujícího Zajdu Munroa to platí obzvlášť. Je to sice mizogyn, chlívák, slaboch, cynik a pokrytec, který je schopný vnímat své okolí jen skrze své neodbytné sexuální potřeby a jako základní orientační smysl používá jen tykadlo penisu. Je lascivní, sprostý a navíc hulvát, zkrátka dokonalý antihrdina, který si hoví v pohodlí vlastní slabosti. A když už se alespoň na malou chvíli vzpamatuje, propadá se vzápětí do ještě větší hloubky ubíjející každodennosti. Přesto se ve vztahu k němu nelze ubránit jistým sympatiím.

Jeho příběh se bez jakýchkoli formálních kliček řítí do záhuby a připomíná tak direkt na solar. Důsledkem ovšem není vyražený dech a pocit nevolnosti, ale bránice chvějící se smíchem. Jednou se sice objeví malá narážka na zastrčené rodinné trauma, a kdyby se mu Nick Cave více věnoval, mohl by tak v románu vystavět i druhé literární patro. Jemu ale zjevně o nic takového nejde, píše černohumornou hříčku. Smrt Zajdy Munroa je vlastně román na cestě. Hlavní hrdina po sebevraždě své ženy naloží malého synka Zajdu juniora do žlutého Fiatu Punto a putují od jedné zákaznice k druhé. Smyslem ovšem není jen prodat jim něco z kosmetických přípravků, ale dostat je do postele. To je pro Zajdu Munroa celoživotní náplň a smysl života, o jehož pravidlech chce poučit i synka. Čím víc se mu ale snaží předat, tím víc juniorovi dochází, čemu by se měl vyhnout.

Nick Cave se však nesnaží o žádné morální poselství a větší přesah, z každé věty je znát, že se při psaní bavil a čtenáři nezbývá než se bavit s ním. A dobře. Z každodenní rutiny ho Smrt Zajdy Munroa na dlouho nevytrhne, ale může s ním strávit jedno příjemné odpoledne.


NICK CAVE: SMRT ZAJDY MUNROA
Přeložila Michala Marková, Argo, 238 stran