Ubývání světa

Krokev je trojúhelníkovitá podpora střechy, vypadá jako velké písmeno A. Vodorovná čárka v „A“, v krovu příčný trámek, se jmenuje hambálek. Hambálek je rovněž podkrovní prostor; odejít na hambálek znamená odklidit se mezi asociály, astronomy, básníky a obecně lidi bez výtahu. Mnoho sentimentálních novel 19. století včetně příběhů Ch. Dickense se odehrává pod krokvemi. Bylo tam zima a neútulno, asi žádná velká romantika. Krov je pak založen na systému krokví. Jazyk se nejspíš vzepřel označení podkrokevního prostoru jako podkrokví a zjednodušil jej na podkroví. Jazyk, na což se zapomíná, je médium (stejně jako internet nebo televize), které má svoji inteligenci a vnitřní sílu.

Krokvice slouží ke krokování. Má stejný tvar jako krokev, ale je zafixována v jedné poloze jako kružítko, které se zaseklo. Krokvice se dostala mezi posvátné symboly svobodných zednářů. Objevuje se zhruba v letech 1720–1740, v době, kdy se vynořuje osvícenectví a sir Isaac Newton začíná měřit světlo namísto toho, aby jej považoval jenom za Boží emanaci, jak bývalo v baroku běžné.

Odklonem od baroka vzniká moderní věda založená na opakování a měření. Krokvice je v tomto pojetí posvátná, ne proto, že měří rozměry chrámu, ale že jedním jasně definovaným krokem měří svět. Když se staly míry posvátnými, přemnožily se. Od té doby se vše vyjadřuje v žebříčcích popularity, sledovanosti a vědeckého výkonu. Měříme úrokové míry, inflace, efektivitu.

Lidé, kteří nejsou tesaři či kameníci, spolu málokdy mluví o krokvích, krokvicích, dratvích či pemrlicích a zrnovácích. Slova jako paždík, perna či komiňák jsem už dlouho mezi studenty nezaslechl. Slyšíme-li slovo klepadlo, zpravidla se automaticky neptáme, zda se jedná o klepadlo na kosu nebo na koberec nebo dokonce o klepadlo na dveřích. Vždyť typologie klepadel je tak rozmanitá!

Když opravuji eseje amerických studentů, po druhém odstavci vím, kdo čte knihy a kdo se jen dívá na obrazovku internetu. Přibývá jedno médium – internet, ubývá druhé médium – jazyk. Žijeme v přechodném období mezi přirozeným světem mluveného slova a novým, rovněž přirozeným světem kyberprostoru. Nechci posuzovat, co je více a co méně, ale jeden důležitý rozdíl tady je – v novém světě jsme více závislí na strojích, drátech, energiích a satelitech než na hlavě, kterou jsme v tom původním přirozeném světě museli nosit s sebou.