Nahodilý vrah samotář

Když jeden člověk dělá totéž, není to totéž, zvláště pokud to dělá spisovatel. To je případ Cormaka McCarthyho, který píše jednu a tu samou knihu po celý život tak dlouho, až se dobere k podstatě toho, co chce říct. McCarthy si celosvětovou slávu zaslouží, protože celá desetiletí trpělivě zkouší napsat své téma z různých úhlů a čím déle to zkouší, tím více se mu to daří. Román Dítě Boží, který u nás vyšel loni, je jedním z úvodních pokusů. Čtenář v něm – také díky pečlivému překladu Bronislavy Grygové – pozná úsporný styl, jímž je napsána třeba Cesta, a poznává v něm také spisovatelův názor na literaturu, která má smysl tehdy, pokud pojednává o „životě a smrti“. Lester Ballard, ono dítě Boží, je vrah a úchyl, který souloží s mrtvými dívkami. Tu první sice nezabil on, ale ty další už ano. A muže, většinou jejich milence, také. Bloumá po horách ve státě Tennessee,...