Chybí mi tu dobří čtenáři

Když bylo Antonínu Bajajovi deset let, komunisté vzali jeho prarodičům hotel a otci později lékařskou ordinaci. Přesto tvrdí, že „nesmiřitelnost je slepá ulička“. O tom, jak prožíval dětství ve Zlíně 50. let, vypráví ve knize Na krásné modré Dřevnici, za kterou byl nominován na letošní cenu Magnesia Litera. V současné době vede kurzy tvůrčího psaní – své studenty tu učí, že dobře číst je stejně důležité jako dobře psát. Dřevnici jste začal psát jako zootechnik v pětašedesátém roce, když jste nastoupil do JZD Želechovice. Co...