Francouzský prezident se pustil do přenášení hory, ta však, jak se ukazuje, na něj padá. Hlava státu uvěřila, že bude hromadit body v prezidentské kampani díky tématu, jež je ve skutečnosti záležitostí hraniční policie a samospráv. Zdá se, že to byla velká chyba. Otázka Romů není otázkou policejní nebo sociální bezpečnosti, ale v první řadě otázkou bezpečnosti psychické. Ta není čistě francouzská, ale evropská.
V roce 1990, po pádu železné opony, uskutečnil americký deník Los Angeles Times jeden z prvních průzkumů veřejného mínění ve východní Evropě. Z jeho výsledků vyšlo najevo, že osmdesát procent Čechů, Slováků, Maďarů, Rumunů, Bulharů i Poláků si obraz cizího zla zosobňuje v Cikánech. Jenže proticikánská nenávist není neznámá ani na Západě. Literatura i opera 19. století – Victor Hugo a Verdi – zanechaly svědectví o úzkosti, kterou v usazené společnosti vzbuzují společenství, která „nežijí jako my“ a která si po staletí spojujeme s žebrotou, bídou, zloději, ale také s fantazmagoriemi o kradených dětech, s pověrami a odmítáním. Hysterii dovedli k vrcholu nacisté, když „podlidi“ odsoudili ke smrti v plynových komorách v Osvětimi.
Návrat starých strachů
Tím, že Evropská unie uzákonila svobodu pohybu všech osob – konečně! –, vyvolala protipohyb, ožívají strachy našich předků, vracejí se staré komplexy. V konfrontaci s nevolí, kterou si Francie sama…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
