Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Trendy

Hořké kapky z Bruselu

Když před pár lety Evropská unie chtěla sáhnout na naše uleželé syrečky a guláše, byl z toho pořádný rozruch. Nyní se potichu schyluje k dalšímu zakazování: z pultů obchodů a e-shopů mohou zmizet všechny cizokrajné léčivé byliny.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Na chudokrevnost tu mají indický čaj Ranjaka se zázračnou bylinou nagakeshara, jenž pomáhá i při hučení v uších a závratích. Směs čavanpraš podle starodávné receptury zase posílí nervový systém, odvar s tinosporou srdčitou a witánií snodárnou uleví od bolestí zad. Návštěva každé bylinné apatyky dnes skýtá churavému návštěvníkovi nepřeberné množství možností, jak se léčit. Už za pár měsíců tady člověk úlevu nenajde, nebo aspoň ne tak snadno. Z bezpečnostních důvodů totiž Evropská unie nasadila na rostlinné léky tak přísná regulační pravidla, že tisíce z nich sítem zřejmě neprojdou.

Hubnout a zemřít

Před čtyřiceti lety člověk napočítal v Londýně sotva padesát bylinkářů, takže když vznikaly první stěžejní zákony o bezpečnosti léků, nějaké sušené listí a kořeny v nich nikdo neřešil. Loni už v britské metropoli ordinovaly byliny tři tisíce léčitelů a podobné popularitě se přírodní medicína dnes těší v celé EU. Kromě předepisování rostlin známých ze starých domácích herbářů vzkvétá na starém kontinentu hlavně tradiční čínská medicína a indická ajurvéda, kterými se tu podle odhadů léčí šest milionů lidí. A v kurzu je v poslední době i rozmanitá flóra z Tibetu, Japonska, rovníkové Afriky nebo Amazonie.

Asijské medicínské systémy lákají Evropany především svým celostním přístupem ke zdraví těla a duše, jejich přenos z domoviny na Západ ovšem skrývá i jistá rizika. Tím největším je rozšířené přesvědčení pacientů, že přírodními léky si člověk prostě nemůže ublížit. Není to tak docela pravda – toxicitou se léčivky sice většinou zdaleka nevyrovnají svým chemickým protěj-
škům, ale najdeme mezi nimi i dost velmi potentních nebo potenciálně jedovatých bylin.

Nijak neregulovaný boom exotických rostlin proto znervózňoval evropské zdravotní experty už od 80. let a očekávaný průšvih na sebe nenechal dlouho čekat. Na soukromé odtučňovací klinice v Bruselu přidávali lékaři do koktejlu chemických léků na hubnutí i jednu čínskou bylinu, kterou si pravděpodobně spletli s jinou s podobným názvem. Ona nešťastná Aristolochia westlandi obsahuje kyselinu, jež se ve směsi dalších farmak projevila jako zdatný ničitel ledvin. Po pár letech se ukázalo, že podezřele mnoho klientů kliniky končí na dialýze, s transplantací ledvin, nebo dokonce umírá na rakovinu, a skandál byl na světě.

Ačkoli vyšetřování ukázalo, že belgickou tragédii způsobila spíš nevzdělanost lékařů než sama rostlina, věci se daly do pohybu. V roce 2004 přijala Evropská komise směrnici, která zavádí novou povinnou registraci bylinných léků. Aby měli jejich výrobci a dovozci dost času na přípravu, dostala směrnice do vínku mimořádně dlouhé sedmileté přechodné období. Skončí příští rok v březnu – po sedmi letech protestních kampaní, vyjednávání a nekonečných sporů mezi bylinkáři a evropskými úřady. Výsledek je ale celkem jasný už teď. „Z několika tisíc léčivých přípravků využívaných v ajurvédě a tradiční čínské medicíně registrační procedurou zatím neprošel ani jeden,“ shrnuje do telefonu ředitel britské Aliance pro přírodní zdraví, která v EU prosazuje zájmy herbalistů, Robert Verkerk. „A podle našich informací má šanci to zvládnout jediný ajurvédský lék.“

Zúžený prostor

Jak je to možné? A co bude s bylinami, které se staly běžnou součástí evropských lékárniček? Odpověď vyžaduje alespoň lehký ponor do ne právě přehledné houštiny předpisů, schvalovacích komisí a laboratorních testů. Odměnou za trpělivost nám ovšem může být poučné poznání, jak obtížné je v éře globalizace skloubit lidové know-how a bezpečnostní nároky vyztužené západní vědou.

Zmíněná směrnice z roku 2004 vyšla v některých ohledech bylinám vstříc. Nevyžaduje pro jejich registraci například toxikologické testy na zvířatech a klinické zkoušky na lidech jako u chemických léků, výrobci postačí prokázat dostatečně dlouhou a bezpečnou historii užívání ve světě a v EU. Velmi náročné jsou ovšem laboratorní testy na identifikaci, stálost a složení rostlin a také dokumentace historie používané úrody. „Náklady na registraci jednoho bylinného přípravku se pohybují mezi 30 000 a 100 000 eur,“ říká Robert Verkerk, „a ani tak nemáte jisté, že bude schválen. Taková investice se málokomu vyplatí.“ V Česku vyjde procedura levněji, jednodušší ovšem není. „Pokoušel jsem se ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv registrovat jeden rostlinný přípravek se surovinou původem z Guatemaly,“ říká farmaceut a přední český expert na rostlinné léky Václav Bažata. „Několikrát jsem dostal zpátky padesát doplňujících otázek typu – při kolika stupních Celsia se rostlina ve Guatemale sušila? Po třech letech jsem to vzdal.“

Odborníci se shodnou, že registraci může zvládnout jen velká firma, a to v případě běžných evropských bylin s bohatou vědeckou dokumentací. Menší výrobce nemá šanci. Prakticky nesplnitelným úkolem je pak dostát evropským nárokům v případě složitějších bylinných směsí, na nichž stojí právě asijské bylinkářství.

Léčivé rostliny se dosud na trhu objevovaly většinou nikoli v kategorii léků, ale tzv. doplňků stravy, podléhajících o něco méně náročné potravinářské legislativě. Šlo by tedy v takové praxi pokračovat dál, jenže i na tomhle břehu nedávno výrazně přituhlo. Směrnice o potravinách nového typu nasadila mimořádně přísnou bezpečnostní proceduru na jakékoli novinky, nařízení o nutričních a zdravotních tvrzeních, které má zabránit nepravdivým informacím na obale, zase vyžaduje takové množství vědeckých důkazů, jaké výrobce bylin většinou není schopen dát dohromady.

Malý příklad – kořen libečku, užívaný našimi prabábami i jejich prabábami pro svůj močopudný účinek, nedokázal před evropskou posuzovací komisí své vlastnosti obhájit, takže o čurání nesmí být na obale ani zmínka. „Prostor pro rostlinné přípravky se tím značně zužuje,“ shrnuje poslední vývoj Václav Bažata, „a v oboru se úplně zastaví jakékoli inovace, protože uvádět na trh nové rostlinné látky se teď nikomu nevyplatí.“

Apríl

Zastánci bylin rádi mluví o tom, že Evropská unie se snaží svou legislativou „nacpat kostičku do kruhové díry“. Bylinné léky obvykle nemají v zádech ani velké farmaceutické firmy, ani pokusy na potkanech a dvojité slepé studie, na něž si tolik potrpí vědecké komise, takže vysoko položenou laťku prostě nezdolají. Jejich garancí je jen tradice.

Indická a čínská vláda si už stěžovaly u Světové obchodní organizace na to, že Evropská unie bezdůvodně omezuje volný trh – zdravotních komplikací způsobených rostlinnými léky je totiž ve srovnání s nežádoucími efekty chemických farmak naprosté minimum. Bylinní aktivisté stále tlačí na změnu legislativy a domnívají se, že EU se snaží problém řešit ze špatné strany. Mnohem účinnější než registrace bylin by podle nich byla povinná registrace bylinkářů, spojená s požadavkem patřičného vzdělání. Otázka, na kterou nikdo nedokáže přesně odpovědět, ovšem zní, co se stane 1. dubna 2011, až skončí přechodné období – tedy pokud Brusel neustoupí. V případě přísného výkladu zákonů by drtivá většina cizokrajných rostlin měla z obchodů prostě zmizet. V praxi pravděpodobně nastane menší či větší přimhouření očí (zejména nad doplňky stravy), přičemž stát, který při implementaci evropských směrnic přimhouří zrak nejvíc (zatím to vypadá na Nizozemsko a Británii), vydělá, protože ostatní budou nakupovat byliny právě tam. Jisté ovšem je, že žádné další zázračné aloe, spiruliny nebo guarany se na trhu jen tak nedočkáme.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 38/2010 pod titulkem Hořké kapky z Bruselu