Propojuji dva světy

Budím se v půl šesté a z postele vstávám hned. Postavím vodu na čaj; černý čaj je ráno samozřejmostí. S probuzením dětí ještě počkám, přijde mi kruté budit je, když potřebují spát. Stejně kvůli mně vstávají o hodinu dřív než obvykle. Začíná mi workshop a lektora vyzvedávám už před sedmou na druhé straně Prahy.

Holky se těší, že je dám ráno ke kamarádkám. Probouzím je a lákám na kakao a ranní návštěvu. Holky jsou dobře naladěné, což vše usnadňuje. Pomáhají mi nést do auta projektor a se slovy „Mami, ty máš zase ty svoje kurzy, kdy se vrátíš?“ se pásují. Nesmím se rozjet dřív, než se připásují, říkají mi pak, že jsem nezodpovědná. Děti předávám kamarádce v 6.40 a ty už si utíkají hrát s králíkem.

Praha je ještě volná. V klidu se dostávám na druhý břeh a čekám na školitele. Vyjíždíme z Prahy a povídáme si o dni, který teprve začíná. Přijde mi neuvěřitelné, že v ten samý okamžik míří ke stejnému cíli dalších dvacet lidí z různých koutů Česka. Nevstávám zdaleka první. Někteří účastníci workshopu vstávají už ve čtyři hodiny a po obědě si jdou na chvilku lehnout. Čekají nás dva dny plné školení zaměřeného na budování značky. Na posázavský mlýn, kde probíhá vzdělávací program Un Dia … Daruji jeden den, přijíždíme před osmou. Vítá nás paní Kateřina a nabízí čerstvě upečené housky. Vaří fakt skvěle. A má nás ráda, říká: „Vy z těch neziskovek jste nejlepší skupina, někdy tu máme lidi, to byste se divila.“ Člověka to potěší.

Školicí místnost je připravená a prázdná, ale už slyším bouchání dvířek, cinkání klíčů od pokojů, kroky na schodech a ti nejpilnější si jdou zabrat výhodné místo v kruhu. Začínám přesně v devět hodin slovy: „Dobré ráno, ráda bych vás přivítala na vzdělávacím programu Un Dia … Daruji jeden den, který je zaměřen na podporu lidí z neziskových organizací. Dnešní den nám daruje Tomáš Hrivnák, odborník na budování značek.“

Naším cílem je propojovat komerční sféru s neziskovými organizacemi a lektoři, kteří nám darují svůj čas, znalosti a zkušenosti, přispívají k profesionalizaci lidí z neziskovek. V kruhu se představujeme a prostor se naplňuje radostí z očekávaného a tvůrčí energií, která všechny strhává. Začínáme úkolem, ve kterém mají účastníci v jedné minutě představit svou organizaci. Není to snadné, minuta může být hodně dlouhá nebo hodně krátká, nestačí každému a naopak druhý se jí bojí. Na přípravu je půl hodiny a po prezentaci přednášející dostávají zpětnou vazbu od kolegů a lektora. Někteří přímo na místě přeformulovávají slogany a klíčové věty svých organizací; vznikne tak například sousloví Ekodomova „Kompost v tísni“. Jiní se učí mluvit k publiku tak, aby jej dokázali skutečně zaujmout.

Workshop úspěšně pokračuje, lektor už ví, s jakým lidským potenciálem může počítat, lidé se uvolnili a pracují. Workshop není přednáška – účastníci pracují ve skupinách nebo jednotlivě a ostatním vždy představí dosažené výsledky. Všem nám záleží na tom, aby workshopy měly konkrétní výstupy, které účastníci mohou ve své práci použít: novou prezentaci, tiskovou zprávu, změnu webu nebo marketingový plán.

Pokračujeme neformálně i po večeři a mluvíme o všem: o potřebách neziskovek, o problémech s financováním, o plánovaných projektech a státní sféře. Vznikají nové vazby, možná i přátelství. V závěru večera nás přijíždí podpořit kolega Pavel Doležal, objednává víno od Balouna a všichni si povídáme dlouho do noci. V posteli si promítnu celý den a myslím na to, že zítra ráno zase začnu černým čajem.

TEREZA PODHORSKÁ, radost 3.0