Působí to sice tak trochu jako pověstná kapka v moři, vzhledem k místní oblibě pivního moku je to však pozoruhodná trefa do černého: jen za loňský rok se tu té „kapky“ prodalo kolem čtyřiceti tisíc litrů. Řeč je o nápoji z kvašeného jablečného moštu, který je tu zatím málo znám, ale například ve Francii či Velké Británii se naopak jako elegantnější varianta těžkotonážního piva těší velké oblibě. Jmenuje se cider a do Česka ho jako gastronomickou novinku uvedla jako první právě před rokem znojemská firma Mad Apple. Za svou recepturu si také odnesla bronzové ocenění z celosvětové soutěže slavných výrobců cideru pořádané už tradičně v Londýně.
Vzhůru na zkušenou
„Prostě a jednoduše je moc dobrý: není tak hořký a těžký jako pivo, není tak sladký jako limonády, nemá tolik bublinek jako sodovka a dělá dobře na trávení. Mohou ho pít i lidé s bezlepkovou dietou,“ popisuje výhody konzumace „alkoholického moštu“ jeden z majitelů Bláznivého jablka Václav Beran (28).
Jenže než objevil nápoj svého gusta, začínal ve Znojmě se svojí sestrou Lenkou a kamarádem Petrem Filou trochu z jiného konce: v roce 2001 si jako obdivovatelé vší možné „alternativy“ otevřeli s dalšími dvěma společníky v uličkách starého Znojma první místní vegetariánskou a nekuřáckou restauraci Na Věčnosti. A byl to od počátku velký úspěch: podnik se stal mezi mladými lidmi pojmem. Nejenže tady vařili halušky třeba na indický či mexický způsob, ale pořádali i koncerty alternativních kapel. „Jsme rádi v příjemné atmosféře mezi usměvavými lidmi,“ říká Václav Beran.
Postupně ale začali objevovat genius loci svého bydliště – proslulého ráje vinařů. Vedle restaurace si zřídili vinotéku a postupně se jim v nabídce usadilo 250 druhů vín od dvaceti místních producentů. A když je pak restaurace přestala bavit (vinotéku provozují dál), použili výdělek na dobytí nových břehů – v roce 2006 celá trojice společně vyjela na zkušenou do Anglie. Pracovali jako obsluha v „námořnické“ restauraci v přímořském letovisku Bournemouth.
Při ohlédnutí se pak hlavním výsledkem cesty jeví vlastně objev cideru. „Točí se v každé hospodě a mezi mladými lidmi je hodně populární, poprvé mně ale vůbec nechutnal, a dokonce jsem ho i vylil,“ usmívá se Václav Beran. Pro český jazyk zvyklý na pivo či víno totiž chutná hodně nezvykle. Postupně mu ale přicházeli na chuť a české trojici uzrál v hlavě nápad na nové podnikání: vždyť až na výjimky není v Čechách cider k mání, a tak se začali shánět u místních výrobců po informacích o jeho výrobě. Mantinely jsou docela volné. Cider má mít mezi dvěma a osmi procenty alkoholu, může být zakalený či čirý, je také perlivý či neperlivý a takzvaně suchý, polosuchý nebo sladký. A navíc každý druh má svoji vlastní chuť vytvořenou speciální směsí třeba i osmi jablečných odrůd a ta se většinou tají jako výrobní tajemství.
„Nám chutnal ten nezakalený a ne tak úplně silný a sladký,“ říká Václav Beran. A tak se po návratu do Čech i přes výrobní zapeklitosti prastarého nápoje pustili do jeho výroby. Mezi místními pěstiteli začali shánět nejen první várky jablek, ale také pronájem výrobních tanků a stáčírnu. Celé měsíce pak podomácku zkoušeli kombinace desítek jablečných odrůd, s první tisícilitrovou várkou se odvážili jít na trh v roce 2009. „Sázeli jsme na to, že lidé cestují a bude se jim po cideru stýskat,“ líčí Beran.
Díky internetu a neúnavnému objíždění zákazníků pak překvapivě celou várku prodali a získali i své první stálé klienty – pár, jak jinak než irských, barů v Praze. Dnes prodávají svůj nápoj asi do stovky provozoven po celém Česku a vyváží ho i na Slovensko. Hlavním odběratelem jsou restaurace v turistických zónách. A i když v nich povětšinou třetinka či půllitr stojí od pětatřiceti korun výše, loni se ho prodalo kolem čtyřiceti tisíc litrů. Firma plánuje dál rozšířit výrobu až na sto tisíc litrů ročně. „Láká nás uspět ve světové konkurenci mimo hranice Čech,“ prozrazuje Beran. „A navíc uvažujeme o dalším druhu cideru. Říká se mu perry, vyrábí se z hrušek a je to opravdová lahůdka.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
