Svaté je hulení

Nezakrývejme pochyby nad tím, zda lze knihu etnoložky Radmily Lorencové běžným čtenářům vůbec doporučit. Její forma je místy úmorná, zřejmě jde o neredigovanou doktorskou práci, na jejíž vydání se kdesi našel grant. Ale dodejme – dobře, že se našel. Téma, které mladá vědkyně zkoumá, je totiž natolik zajímavé a nové, že snese i suchopárné provedení.

Knihy o látkách měnících vědomí obvykle nesou příchuť zalíbení, které autor k jejich požívání chová. Pokud čtenář vášeň sdílí, nevadí, zdrženlivější jedinec ale může snadno zapochybovat o objektivitě díla. V případě marihuany to platí dvojnásob. Letitý spor o legálnost rostliny udělal z řady jejích vyznavačů nekritické lobbisty.

Práce Radmily Lorencové je v tomhle světle příjemná svou akademickou objektivitou a zajímavá hlavně tím, že autorka se zaměřila na nejméně probádaný, ale možná nejdůležitější aspekt užívání marihuany (a také alkoholu, jemuž se věnuje paralelně) – totiž spiritualitu. Vychází z teorií britského antropologa Victora Turnera, který studoval význam rituálu v lidském životě a zavedl pojem liminalita – čas rozrušení tradičních struktur, kreativní chaos, v němž se překračují hranice „já“ a dochází k zážitkům blízkosti s druhými a univerzem. Liminální jevy, mezi něž řadí náboženské rituály stejně jako umělecká vnuknutí, mají občerstvující význam pro lidský život i společnost.

S Turnerem v zádech si autorka klade celkem logickou otázku – jsou konopné meditace v ústraní, huličské kroužky mládeže či pijatiky stárnoucích pánů liminální jevy dneška? A skýtají svým aktérům spirituální zážitky? Odpověď, opřená o rozsáhlé dotazníky mezi studenty, zní – nejspíše ano. Zejména marihuana (alkohol jen omezeně – v zážitku pospolitosti a chvilkového „odložení“ já) bezpochyby skýtá prožitky, jež spadají do sféry rituálu a spirituality. Půvabné jsou v knize příklady toho, jak se mezi uživateli konopí spontánně vytvářejí nová a pečlivě dodržovaná obřadní pravidla srovnatelná s náboženským ritem jako směr podávání jointu, způsob nakládání s nedopalkem nebo odhazování kousku rostliny na zem „pro skřítky“.  

Psychedelické výlety spadají do stále expandující říše privatizované duchovnosti, která dnes nahrazuje tradiční doktríny. Každý si transcendentní rozměr života hledá sám, někdo s jointem. Autorka takovou cestu nijak nehodnotí, což je pro tentokrát dobře. Nejdůležitější vzkaz její knihy je společenský – ať už si o látkách měnících vědomí a jejich rizicích myslíme cokoli, neměli bychom přehlížet, že odpovídají na velmi přirozenou archaickou potřebu člověka.

Radmila Lorencová: Spiritualita uživatelů alkoholu a marihuany

Dauphin, 139 stran