Editorial: Odcházející generace

V krátké době zasáhla kulturní společnost další smutná zpráva – zemřel Josef Škvorecký. Autor řady výjimečných knih, mezi nimiž nepochybně hrají prim Zbabělci. Je zajímavé, kolik lidí (včetně autora těchto řádek) v poslední době zmiňovalo, že je to pro ně zcela zásadní dílo, protože v něm ještě desítky let po vydání našli zachycené pocity, které oni – už ve zcela jiné době a kontextu – právě prožívali.

S úmrtím lidí, jako byli Václav Havel, Ivan Medek, Vojtěch Cepl, Pavel Tigrid, Jiří Gruša či právě Josef Škvorecký, se ale z pochopitelných důvodů rozbíhá diskuse i o tom, jak českou společnost odchod takových osobností poznamená. A to přesto, že se někteří z nich zdejšího veřejného života v posledních letech tolik neúčastnili. Kombinuje se v nich totiž neopakovatelná osobní zkušenost z éry nacismu a komunismu, občanská statečnost, výrazný talent a schopnost společenské reflexe.

Tento vějíř vlastností a schopností jim propůjčoval autoritu, jež se nedá nahradit, protože jsou věci, které stvrdí až čas. I když se to na první pohled tak nejeví, tato země stále prochází jistou transformací. Minimálně transformací hodnot. Tím spíše potřebujeme pozorovatele, kteří nás umějí vytrhnout ze zaběhnutých pravd.

Minulý týden jsme v Respektu psali, jak zdejší debatu často opanovávají spíše lidé, jimž na významu dodává pouze síla hlasivek. A právě výše zmiňovaní měli unikátní schopnost debatovat klidně a přitom zajímavě a velmi kriticky.

Nové autority dnes nerostou snadno. Důvodů je hned několik. Zaprvé se společnost čím dál více tříští. Nejsou tu už tak dominantní média, která by určovala agendu a tím i aktéry. Zadruhé, autority obvykle vyrůstají na základě dramatických událostí, které jim umožní vyniknout, a k těm zatím naštěstí nedošlo. Zatřetí, společnost se uzamyká do ideologických škatulek, takže jiný názor, byť v jediném tématu, se rovná zradě. A začtvrté, o veřejný prostor v současnosti nikdo moc neusiluje, protože to přináší jen problémy.

Přes to všechno je třeba říci, že tu autority z mladších generací jsou. Patří mezi ně například Tomáš Halík, Václav Bělohradský, Stanislav Komárek či Tomáš Sedláček. Nemusíte s nimi souhlasit, ale prostě vás provokují myslet. A to není málo.

O Josefu Škvoreckém a zejména o vydavatelství Sixty-Eight Publishers si přečtete na str. 52–58.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery