Vraždy jménem státu

Dvaatřicetiletý íránský vědec Mustafa Ahmádí Rošan vyšel 11. ledna ze svého domu, nasedl do auta a zamířil do laboratoře v centru Teheránu. O chvíli později se k jeho vozu přiblížili dva muži na motorkách a přichytili na auto magnetickou bombu, jejíž exploze vědce usmrtila. K útoku došlo asi měsíc poté, co svět oblétla fotografie zachycující Rošana v závodu na obohacování uranu v Natanzu, kde pracoval jako zástupce ředitele; na snímku ukazoval zařízení továrny samotnému prezidentu země Ahmadínežádovi.

Írán z útoku obvinil tradiční trojici států – Izrael, USA a Británii. Zatímco dvě posledně jmenované země jakýkoli podíl na smrti experta odmítly a zároveň odsoudily i cílené atentáty jako takové, Izrael více méně zachoval mlčení. Pro řadu pozorovatelů to byl jasný důkaz, že za akcí stojí izraelská tajná služba Mossad, usilující o to, aby zabránila Íránu v sestrojení atomové zbraně. Podezření je umocněno tím, že podobně jako Rošan zemřelo v minulých letech několik dalších íránských jaderných vědců.

Pistole, bomby i deštníky

Atentáty provázejí lidstvo od nepaměti. Dlouho to ale býval spíše prostředek slabých a bezmocných, kteří po dýce, pistoli či bombě sahali tváří v tvář mocenské přesile. Teprve během dvacátého století se státem iniciované a prováděné atentáty pevně etablovaly jako běžná součást boje s nepřítelem. Pokusy o atentát na Adolfa Hitlera šly do desítek, ani Winston Churchill si ale nemohl být jistý svým životem. Během sovětsko-jugoslávské roztržky poslal rozzuřený Stalin agenta-vraha, aby zlikvidoval vzdorného Josipa Broze Tita. Sovětská KGB pronásledovala ukrajinské nacionalisty, například Stěpana Banderu, jehož zavraždila v roce 1959 v Mnichově. Americká CIA se zase neúspěšně pokoušela zabít Fidela Castra a mimo jiné sponzorovala zabijácké aktivity během nejrůznějších převratů v Latinské Americe.

Svůj propracovaný seznam osob „určených k likvidaci“ měla jugoslávská tajná služba UDBA, která útočila nejen na bývalé pohlaváry zločinného ustašovského režimu – v roce 1957 například spáchala atentát na bývalého vůdce ustašovců Anteho Paveliće –, ale vyřizovala si účty i s  exilovými chorvatskými nacionalisty. Podobné akce páchaly rumunská Securitate či bulharská Državna sigurnosť, která se v roce 1978 nechvalně proslavila atentátem na disidenta Georgiho Markova, jehož usmrtila jedem ukrytým v hrotu deštníku. Atentátů se zcela nezříkala ani československá StB.