Teď budeme džentlmeni

V české politice existuje jedno tajemství, které se zatím nikomu zvenčí nepodařilo prohlédnout. Kolik peněz dávají strany za volební kampaně a kde ty peníze berou? Pídit se po detailech bude letos znovu aktuální, protože Česko čekají volby do krajů a do Senátu. Po minulých kampaních, kdy zemi zaplavily velkorysé billboardy s tvářemi politiků, se otevřela debata nejen o skutečné výši výdajů (a jejich podezřelém původu), ale také o tom, kam až se dá lákání voličů šroubovat. A koalice teď připravuje zákon, jehož smyslem je omezit plýtvání a kontrolovat, zda strany v kampaních neperou špinavé peníze. Na letošní volby už změna nedosáhne. Politici přesto slibují, že tentokrát své účty alespoň trochu pootevřou veřejnému pohledu.

Lhát se prostě bude 

Nejčastěji se v souvislosti se zprůhledněním stranických účtů mluví o zavedení limitů na náklady spojené s kampaní. Na první pohled by nad tím všechny strany měly jásat, limity by totiž omezily nervní boj o to, kdo vylepí více billboardů a kdo bude mít na akcích více celebrit. Když však před pár týdny zasedal vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí, který vznikající zákon o financování stran pomáhá vytvořit, ukázalo se, že politici nemají o strop pro kampaně zájem. Zásadní „ne“ řekli tomuto opatření zástupci ODS a zdrženliví byli i politici TOP 09. Pro zavedení limitů tak při hlasování ve výboru, jejž vede místopředsedkyně vlády Karolína Peake (VV), zvedli ruku jen ministři její strany. „Ministerstvo vnitra, které zákon připravuje, tedy nebude limity do zákona zapracovávat. Až se bude zákon připomínkovat, znovu ten požadavek vznesu a řešit to nakonec bude vláda,“ říká Karolína Peake. Zavést limity se snaží i opoziční sociální demokraté, senátor Jiří Dienstbier už předložil zákon, jenž stanoví strop pro kampaně na 80 milionů, pro senátní volby ve výši tří milionů na jednoho kandidáta (největší strany dnes oficiálně utrácejí stovky milionů). Koaliční strany jsou však dohodnuty, že návrh ČSSD přes sněmovnu nepustí a podpoří ten svůj.

Nejde jen o to, že stopka pro utrácení za reklamu by stranám ulevila od předvolebních křečí. Průzkumy zároveň ukazují, že jsou zbytečné: billboardy na voliče téměř nepůsobí, hesla v ulicích a u silnic byla při sněmovních volbách v roce 2010 rozhodující jen pro tři procenta lidí, kteří šli k urnám. Strany to vědí, jenže ani ODS, ani ČSSD nechce přestat lepit plakáty a platit inzeráty v novinách jako první.

„Limity korupci ještě podpoří, protože otevírají větší prostor pro šedou ekonomiku,“ vysvětluje postoj ODS její ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Strany i byznysmeny by prý omezení mohlo tlačit k tomu, aby ještě větší část výdajů na kampaň spadla do bažiny vzájemných neprůhledných protislužeb a korupce.

Strany si prostě vzájemně nevěří, že by v kampani nepodváděly. Průběh kampaní v minulých sněmovních i krajských volbách dává obavám z nečisté hry za pravdu: výdaje, které především ČSSD, ale i ODS a VV vykázaly v závěrečných finančních zprávách, byly podle odborníků z mediálního trhu nesmyslně nízké a partaje ve skutečnosti musely utratit několikanásobně víc. Systém množstevních slev od reklamních agentur, jímž se strany zaštiťovaly, nebyl přehledný a nedával možnost skutečné výdaje zkontrolovat. Ve zbytku společnosti jen posílilo podezření, že plakáty jsou placeny z černých peněz vyvedených z firem spoluvlastněných státem či od spřízněných podnikatelů, jimž za to politici pod rukou nabízejí nejrůznější služby.

Zavoláme si

Strop pro stranické výdaje znají v nějaké podobě v mnoha zemích Evropy stejně jako v Kanadě či USA. Předloni v Česku operoval hodnotící tým Skupiny států proti korupci GRECO, která vznikla pod záštitou Rady Evropy a jejímž jsme členem od roku 2002. A doporučil místní politické reprezentaci, ať financování stran zprůhlední. Zavedení limitů hodnotitelé doporučují pouze neformálně jako doplněk zásadnějších změn. K nim patří například povinnost stran zveřejňovat detailně slevy od agentur nebo účetnictví firem, které se zapojují do financování kampaní. Dále je prý nutné ukazovat zprávy o hospodaření průběžně na webu (nejen jednou za rok v papírové podobě), zpřístupnit účty stranických kandidátů či zavést nezávislou kontrolu financování – tu dnes dělají pouze poslanci ze sněmovního výboru, kteří to s přísností směrem sami k sobě rozhodně nepřehánějí.

Tohle všechno by se mělo objevit v novém zákoně, jenž by měl podle plánů vlády platit už příští rok – byť bez limitů. Zákon už existuje v prvním, neveřejném nástřelu a podle Karolíny Peake, která se coby šéfka vládního protikorupčního výboru podílí na jeho přípravě, v něm budou obsažena všechna doporučení GRECO. To ale není jisté. „S tím zveřejňováním zpráv na webu je trochu potíž, protože neexistuje povinnost stran mít vlastní web a ty malé ho skutečně mnohdy nemusí mít,“ říká náměstek ministra vnitra Ondřej Veselský. Zatím se v něm neobjevuje ani povinnost zpřístupnit ke kontrole účty stranických kandidátů a dořešeno není, jak prokazovat slevy. Zda to politici skutečně myslí s jedním ze zásadních protikorupčních zákonů vážně, se ukáže už v březnu, kdy by návrh měl být zveřejněn a poslán do připomínkového kolečka mezi ministerstvy.

Letošní krajské a senátní volby ještě poběží podle starého scénáře, ale něco se přece jen mění. Všechny strany říkají, že chtějí být co nejtransparentnější. To ještě nic neznamená, ale TOP 09 i VV zároveň slibují, že veřejnost do svých účtů prostě pustí. „I my jsme připraveni činit kroky k transparentnosti, nemůžeme se ale konkurenčně znevýhodňovat,“ odpovídá volební manažer ČSSD Jan Hamáček na otázku, zda jeho strana letos dobrovolně ukáže, kolik přesně a za co utrácí. Právě ČSSD podle odhadů mediálních agentur vykazovala mnohonásobně méně utracených peněz, než kolik ji musely kampaně ve skutečnosti stát. Alespoň částečným řešením by mohla být třeba džentlmenská dohoda s ODS, že obě nejsilnější strany zveřejní stejné údaje. „Nevylučuji, že jim kvůli tomu zavolám,“ říká Hamáček.