Demokracie se ocitla pod tlakem. Téměř všechny režimy tvrdí, že jsou demokratické, dokonce i ty nejtvrdší tyranie. Nevyhnutelným důsledkem je pak poskvrnění pojmu, jejž na sebe vztahují. Kdo by horoval třeba pro NDR (Německou demokratickou republiku)?
Je to částečně důsledek druhé světové války. Tehdy mělo smysl, že Británie a USA sebe samy portrétovaly jako demokracie (a zavíraly oči nad totalitarismem v sovětském Rusku) v boji proti nacismu bez toho, aby pátraly po tom, co jsou vlastně základní prvky demokracie v jejich systémech a co je dáno jen dlouhou tradicí ústavnosti a právního řádu.
Dnes ale potřebujeme precizní definici. Churchillova obrana, že demokracie je nejlepší ze všech špatných možností, postrádá přesvědčivost, pokud důkladně neprozkoumáme jiné alternativy. A Američané, kteří se vracejí k základům své ústavy, si se znepokojením uvědomují, že jejich otcové zakladatelé demokracii nedůvěřovali a ústavu navrhli jako obranu proti jejím nebezpečím.
Demokracie však má skutečné výhody. Uděluje status každému voliči a umožňuje mu, aby se ztotožnil se svojí zemí a aby cítil, že to, co se v ní děje, je z jeho vůle. Také jedinečným způsobem umožňuje mírovou výměnu vlády. Churchill byl voliči zbaven moci. Američané, byť jsou v prezidentských volbách často hluboce rozděleni, akceptují jejich výsledek. Kdyby byl býval tento princip uznáván v arabském světě, nikdo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
