V debatách o Íránu se v poslední době objevil nový pojem, tzv. zóna imunity. Myšlenku často vysvětluje izraelský ministr obrany Ehud Barak a spočívá v tom, že Írán již brzy se svým nukleárním projektem pokročí tak daleko, že ho Izrael už nebude schopen zásadním způsobem narušit.
I když máme nyní k dispozici čerstvé detaily, samotný strategický koncept není samozřejmě nový. Státy i v minulosti často věřily, že se čas vhodný k zásahu krátí, a tento směr úvah téměř vždy vedl ke katastrofě. Nejznámějším příkladem je německé rozhodnutí rozpoutat konflikt, kterému se později začalo říkat první světová válka. Německé vrchní velení věřilo, že Rusko – vnímané jako úhlavní nepřítel – přezbrojuje takovým tempem, že brzy zcela vymaže německou vojenskou moc. Němci se obávali, že během dvou let, do roku 1916, získá Rusko významnou, pravděpodobně nezvratnou strategickou převahu.
Když se potom v červnu 1914 vyostřila situace na Balkáně, Německo se rozhodlo jednat. Ve snaze zabránit Rusku v dosažení zóny imunity napadlo Německo Francii (hlavního spojence Ruska) a Belgii. Události zatáhly do války Británii a uvedly do pohybu evropský válečný konflikt na dvou frontách, jenž trval čtyři roky a vyžádal si 37 milionů obětí.
Již jsme to jednou říkali
Nechci v žádném případě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
