Jednou velmi dávno řekl jeden velký vůdce zbídačenému lidu své země: „Raději budeme trávu jíst, než abychom se vzdali!“ Ta země se jmenovala Albánie a bylo to v šedesátých letech. Tehdejší diktátor Enver Hodža právě zrušil spojenectví se Sovětským svazem, v důsledku čehož Moskva přestala posílat do Albánie obilí. Albánie se tedy přiklonila k Číně. „Jíst trávu“ je od té doby na Balkáně příslovečný výraz pro hrdou umanutost, ale také ochotu režimu obětovat blaho obyvatelstva vyššímu principu, ať už izolacionismu, marxismu nebo nacionalismu. Vypadá to tak, že Srbsko si právě zvyká na chuť trávy.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
