Kabinet Petra Nečase prošel testem sněmovny a získal znovu důvěru. Je několik důvodů, proč je to dobře, a jedna velká výhrada, která možná přinese opak.
Kde čeká hvězdný tým?
Místopředseda ČSSD Michal Hašek na tiskové konferenci prohlásil: „Vládní koalice je největším podvodem na občany od roku 1989.“ To je velmi zásadní prohlášení, které je třeba nějak dokázat, nejlépe asi fakty. Bohužel Hašek a ani jeho kolegové nic takového nepřinesli. A to měl Hašek pár dní před tímto výrokem skvělou příležitost v televizní debatě, kde seděl proti Miroslavu Kalouskovi. Jeho výkon byl nejen slabý, ale navíc veskrze teoretický. Na silná slova bez obsahu mají právo lidé na náměstích, druhý nejdůležitější muž opozice by si však měl více lámat hlavu s tím, co říká. A především s tím, jakou nabízí alternativu.
Tady jsme u hlavního problému. Pád vlády má smysl tehdy, když je připravena většina pro jiný kabinet. Tak tomu není. Pád má smysl také tehdy, když je všeobecná politická shoda na předčasných volbách. Tak tomu též není. Nedůvěra vládě v těchto podmínkách by znamenala pouze chaos. Stejný, jako přinesla nedůvěra Topolánkově týmu.
Vláda má většinu, nedopouští se kroků, které by nějak ohrožovaly demokratický systém v této zemi. Dělá pochopitelně spoustu chyb: zmatky kolem vyplácení důchodů či sociálních dávek, tragický ministr školství Dobeš (nyní už naštěstí čerstvě po politické smrti), neschopnost zabránit rozsáhlému rozkrádání (nejen) evropských peněz a velmi riskantní hrátky s evropskou budoucností země – to všechno jsou věci, které se neměly stát. Ale čeká někde v záloze bezchybný kabinet? Určitě ne.
Navíc přes řadu nedostatků má tato vláda i momenty, jež stojí za to nechat doběhnout do konce. Nepochybně jsou to změny pravidel, které zavádí ministr spravedlnosti Pospíšil. Díky němu se justice stává nezávislejší, čistí se zdejší zákoníky, pohotově řeší problémy, jež se kupí kolem exekucí, apod. Podobně schopný je i ministr zdravotnictví Heger či ministr vnitra Kubice, který je po mnoha letech prvním šéfem tohoto rezortu, který jej nezneužívá k politickým cílům a nechává vyšetřovatelům volnou ruku.
Sociální demokraté a komunisté často opakují, že vláda „už nemá mandát voličů“. Kdo to určuje? Prý „lidé na ulicích“. Opravdu? Pak budeme měnit vládu každý druhý měsíc, protože i proti těm sociálnědemokratickým se protestovalo a protestovat bude. O potřebě změnit vládu nerozhodují ani průzkumy veřejného mínění. Ty neměří chuť někoho volit, ale aktuální nespokojenost. Může se klidně stát, že volič nadávající na vládu během voleb zjistí, že alternativa je ještě horší, a znovu podpoří některou z vládních stran. Ostatně to se stalo po pádu nepopulární Topolánkovy vlády, kterou nenahradila ta Paroubkova, ale Nečasova.
Rudí jako náhrada? Ne, děkuji
Přes to, co bylo řečeno, je zřejmé, že vláda Petra Nečase zadělává nikoli jen na úspěch levice v příštích volbách, ale na její drtivé vítězství. Nejde jen o to, co činí v praktických krocích, jde i o rétoriku, kterou veřejnost dráždí a dokonce uráží. Viz slova o „nemakačencích“ určená lidem, kteří ztratili práci, či výtky o „životě nad poměry“. Chová se takto v době, kdy je nezanedbatelná část veřejnosti velmi rozjitřená mimo jiné i ze stále viditelnějšího rozkrádání veřejných peněz řadou představitelů partajního světa.
To, že se ČSSD hlásí k úsporným krokům, které prosazuje zbytek Unie (až na Česko a Velkou Británii), ukazuje racionální uvažování této strany, takže už nebude čím před volbami strašit. Mocenské manýry známé za Jiřího Paroubka z velké části vymizely, takže i v tomto ohledu obavy z vlády ČSSD značně opadávají. Tím spíše ve chvíli, kdy také Nečasův kabinet zvyšuje daně a dělá další kroky, jež jsou spíše z levicové dílny.
I z tohoto důvodu je největší slabinou sociálních demokratů stále častější úvaha, že se otevřeně přihlásí ke spolupráci s komunisty. Nechme stranou všechnu historickou zkušenost s touto partají (je to těžké, ale zkusme to) a zbude velmi populistické uskupení, které jde zcela opačným směrem než Evropská unie, k níž se sociální demokraté hlásí. To má být alternativa? Není.
A právě ochota spolupracovat s komunisty tlumí i kategorický odsudek dnešní vlády za to, že v ní sedí Věci veřejné. Ano, je to vlastně antisystémová strana, ale měla by ji pouze nahradit jiná – komunistická?
S izolátory do sběru
Ale to jsme o krok dál, vraťme se k Nečasovu týmu. I tento list je ke krokům vlády stále kritičtější. Pád vlády však v tuto chvíli nic neřeší. Stále ale platí, že jedním z vrcholných témat současnosti je naše místo ve spojující se Evropě. Pokud tedy TOP 09 a Karel Schwarzenberg zjistí, že jsme nastoupili cestu k izolaci země, pád kabinetu za to stojí. Protože takový krok se velmi těžko napravuje.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
