Bylo mi deset, když mne otec vzal do rozhlasového studia a nějaká paní mi dala před pusu mikrofon, do nějž jsem zakřičel: „Podívej, mami, padá hvězda!“ To byl můj první a snad i poslední herecký výstup v životě. Hrál jsem syna kosmonauta, jemuž se na orbitu Země porouchala raketa a on – věda, že je bez šance – vystoupil do kosmu, nechal se unášet přitažlivostí a shořel v atmosféře. Ta padající hvězda, kterou na noční obloze kluk viděl, byl jeho hořící otec.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
