Robot v roli šoféra

Steve Mahan už prakticky přišel o zrak. Ráno však nastoupí do svého vozu, ruce složí do klína a nohy nechá pohodlně odpočívat. Vůz s ním sám naprosto plynule vyjede na silnici. Nejede nijak pomalu, pokud mu nic nepřekáží, drží se horní hranice povolené rychlosti. Na křižovatce vzorně zpomalí, jeho senzory se rozhlédnou a pak pokračují v jízdě požadovaným směrem. A když Steve dostane hlad, dokonce s ním projede okolo výdejních okýnek rychlého občerstvení. Ve městě zaparkuje u čistírny a pak Steva zaveze pohodlně domů. Není to fikce, Steve Mahan je totiž prvním testovacím „řidičem“ autonomního vozidla Google.

Bez lidských chyb

Místo zraku, končetin a dobrého úsudku bezchybné lasery, radary a kamery, které eliminují lidské chyby i nedisciplinovanost, třeba řízení pod vlivem alkoholu, riskantní způsob jízdy nebo prostou nepozornost. Tak nějak si konstruktéři představují řidiče budoucnosti, jenž už nebude z masa a krve.

Pokud nepočítáme první odvážné vize na konci třicátých let, má za sebou koncept vozu bez řidiče skoro 40 let vývoje. Jeden z prvních zdařilých pokusů zaznamenali v Japonsku, kde v roce 1977 první auto bez řidiče samo projelo předem nastavenou trasu rychlostí okolo 30 km/h. V roce 1980 byli úspěšní Němci, jejichž dodávka Mercedes-Benz dosáhla na silnicích bez provozu rychlosti až 100 km/h. Následovaly další experimenty, uskutečněné většinou univerzitními týmy. Měly jedno společné – auto nikdy nebylo schopné se samo plně orientovat v běžném provozu. Některé zvládalo jízdu ve volném pruhu, v koloně, a dokonce předjíždění, jiné jen samo otáčelo volantem, plyn a brzdu obsluhoval člověk. Dosud nejdelší pokus v roce 2010 podnikl tým italských vědců, se dvěma malými dodávkami na elektrický pohon a s automatizovaným řízením urazil 13 tisíc kilometrů z italské Parmy do Pekingu; i tentokrát ale seděl za volantem řidič, připravený zasáhnout v místech, na která počítač nestačí.

V posledních dvou letech se mediální zájem o automatické vozy točí kolem aut společnosti Google. Firma dala dohromady nejlepší inženýry, kteří se v minulých letech se svými prototypy účastnili soutěže autonomních vozidel DARPA Challenge. Ti ve službách Googlu vytvořili prototyp automatické Toyoty Prius, který upoutá pozornost malou kupolkou na střeše. Ne náhodou připomíná tu na střeše vozů, které Google používá k přípravě svých mapových podkladů. Je v ní umístěná kamera snímající okolní prostor v úhlu 360 stupňů. Díky těmto záběrům se můžeme v mapách Google Street View doslova procházet po ulicích, autonomní vozidlo pak využívá obdobnou technologii pro svou navigaci.

Kupole se rychle otáčí a v reálném čase vytváří trojrozměrný obraz prostoru kolem vozidla. Okolní provoz mapuje GPS kamera – sleduje například semafory, chodce a cyklisty – a také soustava radarů. Ty pomáhají určit vzdálenost objektů a také jejich rychlost, pokud se pohybují. Systém propojuje software, o němž se pochopitelně z obchodních a konkurenčních důvodů nedočtete nic bližšího.

Výsledkem je, že se vůz i ve složitém prostředí dokáže přirozeně pohybovat. Dojede do vyznačeného cíle, reaguje na okolní provoz a na křižovatce ověřuje, zda může pokračovat dál, stejně jako by to udělal člověk. Testovací vozidla Googlu již najezdila skoro čtvrt milionu kilometrů a jedinou nehodu, která se stala, zavinil lidský faktor. Inženýři v jednom voze zapomněli některé systémy zapnout a výsledkem byl pomačkaný blatník.

Auta s ležatou osmičkou

Podle Erica Schmidta, výkonného ředitele Googlu, je s podivem, že necháme něco tak nedokonalého, jako je člověk, řídit auto. Aby ale měla automatická vozidla nějakou šanci prorazit, musí se naučit jezdit bezpečně v prostředí, kde ostatní auta stále ještě řídí lidé. Ne náhodou se díky Googlu prosadila v Nevadě první americká legislativní vlaštovka, povolení testovat vůz v reálném provozu. Technologie firmy dokázala přesvědčit jinak přísné dopravní regulátory, aby začali autu řízenému technikou důvěřovat. Před rokem se dostalo podobné poklony i německému týmu kolem projektu nazvaného Autonomous:  automatizovaný vůz Volkswagen Passat, který využívá podobné technologie jako vozidla Googlu, dostal povolení k testům v berlínském provozu.

Zákony sice stále vyžadují, aby byl v autě přítomen člověk, jenž může v případě krizové situace zakročit a který je také za provoz vozidla zodpovědný. Ten ale zasahuje do řízení čím dál méně. V Nevadě, kde příslušná legislativa platí od
1. března a povolení bylo uděleno v květnu, tak můžete potkat toyoty s červenými poznávacími značkami, na nichž je kromě čísel i značka ležaté osmičky, značící budoucnost hi-tech dopravy. V blízké době se možná rozšíří i v Kalifornii, kde se o povolení vyjednává.

Cílem firmy Google je prozatím nabídnout řidiči automatické řízení v okamžiku, kdy třeba píše textovku nebo zadává cíl do navigace. Dle odhadů by se však kolem roku 2020 již mohla rozšířit plně autonomní vozidla. Pak se možná dočkáme provozu bez nehod. Každý by mohl prostě nasednout do auta a říci „odvez mne do práce, já se ještě prospím“.