Muž, který objevil Gorbačova

V jeho životopise se najdou momenty, kvůli kterým jím mnozí dodnes pohrdají. Klikatý osud disidenta Jaroslava Šabaty je ale inspirativní minimálně v jedné věci: na rozdíl od většiny Čechů nepřestal nikdy věřit v to, že má cenu ovlivňovat politiku a snažit se ji měnit k lepšímu. Pracoval na tom jako komunistický aparátčík, vězněný disident i jako penzista z Brna. Do posledních chvil svého života.

Kdyby se mělo dát na slova smutečních řečníků, tak na začátku tohoto léta zemřel jeden z největších politických myslitelů naší éry. Jmenoval se Jaroslav Šabata a jména těch, kteří se s ním přišli rozloučit 23. června do Městského divadla v Brně, vzletné nekrology potvrzovala: politici, divadelníci, zástupci protikomunistického disentu z Česka i bývalého východního Německa. Nebo také polský velvyslanec, který vzpomínající středoevropské elitě z pódia oznámil, že polský stát udělil Jaroslavu Šabatovi in memoriam druhé nejvyšší státní vyznamenání Polské republiky. K večeru se pak v nedalekém jezuitském kostele konala za agnostika Šabatu zádušní mše koncelebrovaná pražským pomocným biskupem Václavem Malým.