Minulý týden jsme trávili tím, že jsme nejdříve Generální inspekci bezpečnostních sborů a poté i vrchnímu státnímu zastupitelství na výsleších vysvětlovali, proč jim neprozradíme zdroj, který nás upozornil na telefonát Miroslava Kalouska vyšetřovateli podezřelého nákupu letadel CASA Jiřímu Mazánkovi. Tento telefonát, jak známo, vyšetřovatel označil za nátlak a udělal o tom záznam do spisu. Informace byla důležitá také proto, že právě v té době se politici – především ministr Kalousek a v menší míře i premiér Nečas – předháněli v nezakrytých veřejných výhrůžkách vyšetřovatelům případu: obviňovali je ze „zvůle“, „manipulace“, a dokonce „pučistických snah“.
Podnětem inspekci a státnímu zastupitelství chce teď Miroslav Kalousek získat jméno našeho zdroje. To pochopitelně nevydáme, protože není důvod. To, že ministr vyšetřovateli volal, se potvrdilo a pokračující veřejné ataky ze strany Miroslava Kalouska nenechávají nikoho na pochybách, že na vyšetřovatele opravdu tlačil. Skutečnost, že samotný Miroslav Kalousek svůj postup za nátlak nepovažuje, není – při vší úctě k jeho právu na vlastní názor – v této věci rozhodující a nic na ní nemění. V součtu je to tedy tak, že sdělení jména našeho zdroje by nebylo ku prospěchu, ale ke škodě veřejnému zájmu.
Na celé akci je však zajímavá jiná věc: schopnosti Miroslava Kalouska odvádět pozornost. Inspekce i státní zástupci hledají náš zdroj. Politici a experti analyzují, co si může a co nemůže dovolit říci policejní prezident. Kvůli minimální politické inteligenci poslance Věcí veřejných Petra Skokana mnozí řeší, jak je etické (a pozor – i chlapské) nahrávat cizí hovor. V tom mnohohlasém těkání pak jako by ustoupil do pozadí fakt, že ministr vlády ve snaze zabránit vyšetřování podezřelého případu své stranické kolegyně neváhá veřejně vyhrožovat policistům.
Do „mašiny“ Miroslava Kalouska se přitom dostal i náš kolega Ondřej Kundra, který ve svých textech na případ s výhrůžkami upozornil. Od té doby proběhlo jen málo ministrových vystoupení, kde by na našeho redaktora nezaútočil. Děje se tak veřejně prohlašovanými nepravdami (například že jsme se na něj v této věci nikdy neobrátili s žádostí o jeho stanovisko) i snahou stáhnout věc do osobní roviny. Je to vyzkoušený trik, který obvykle funguje. Lidé se časem unaví a řeknou si: „Tak si, hoši, ty vaše spory nějak mezi sebou vyřešte.“
Není ale co řešit. Informace z našich textů se potvrdily a proti současnému ministrovi financí nemáme „osobního“ vůbec nic. Jen zkoumáme, zda se při svém náročném výkonu vládní funkce nedopouští ilegálního zneužití moci. Za prací kolegy stojíme a budeme stát. A panu ministrovi Kalouskovi doporučujeme přijmout s chladnou hlavou fakt, že být nad zákonem je v této zemi čím dál těžší i pro opravdu vysoce postavené mocenské činitele.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
