Vstávám v běžnou studentskou hodinu, tedy kolem jedenácté dopoledne, a jako vždy zapínám počítač. Účelem ale není ještě poslední dohánění včerejší zameškané přípravy na přednášku či zdolání haldy nevyřízené e-mailové korespondence. Dnes je totiž pondělí a to znamená jediné: nastává každotýdenní snaha přijít na to, kdo z politiků ve včerejší diskusní relaci lhal..., pardon, mluvil nepravdu.
Již od brzkého rána je na nohou expertka našeho týmu Tereza. Ta má každé pondělí za úkol pročesat celý záznam nedělních Otázek Václava Moravce, najít zde všechna faktická tvrzení a co možná nejspravedlivěji je rozdělit ke zpracování mezi nás – analytiky.
Nutno říct, že dnes, jako ostatně pokaždé, k tomu přistupuje svědomitě. Jen co se notebook nažhaví, už na mě mrká upozornění: „Davide, zkontroluj, prosím, toho Sobotku. Podívej se na hlasování za minulý rok a zjisti, jestli ten návrh opravdu za ČSSD předkládali.“ Mírně si povzdechnu, protože je mi jasné, že prokousat se mraky hlasování a návrhů na stránkách Poslanecké sněmovny není jen tak, ale není čas nad tím přemýšlet. Přednáška začíná za chvíli, do večera však musí být verdikt nad Sobotkou vynesen. Rychlost a aktuálnost, to jsou totiž hlavní požadavky na analytický tým. Proto hned jak pan docent rozpustí hodinu, utíkám zpět domů a vrhám se na „ověřování“, jak jsme si familiárně uzpůsobili původní anglický výraz „factcheck“.
Někteří kolegové se už zřejmě nějakou dobu nad svou „várkou“ trápí. Ti nejurputnější z nich si dokonce kvůli Demagogu odpírají oběd. „Bože, v těch evropských fondech aby se kráva vyznala,“ stěžuje si jeden z asi patnáctky stážistů, kteří na projektu pravidelně pracují, jiný zase nadává na opakovaně nefungující vládní server. Já se ale musím vrhnout na svůj úkol. Otevírám stránky sněmovny, Google a poslancův osobní web. Po chvilce hledání se mi podaří požadované informace najít, buším do klávesnice krátké odůvodnění a zaklikávám zelené políčko „pravda“. Bohuslav Sobotka tentokrát prospěl a já jsem rád, že se mi podařilo vše zvládnout za rekordní čas. Jindy se ovšem stává, že politici jsou ve svých vyjádřeních zapeklitější. Pak můžete klidně u monitoru strávit celý den a požadovaný výsledek stejně nepřijde. Poslanec či ministr tak vyvázne pouze s hodnocením „neověřitelné“.
Pro dnešek ovšem není zdaleka všemu konec. Za pár minut přichází zpracovaný výrok zpět s komentářem od Terezy: „Zapomněl jsi ještě zmínit ten pozměňovací návrh.“ Několikastupňová kontrola, striktní metodologické postupy, snaha o co největší preciznost odůvodnění – to bývá důvodem toho, že nebohý analytik musí mnohdy svůj výrok přepracovat i čtyřikrát po sobě. Veřejnost k nám ale bývá velmi kritická, snaha o co nejkvalitnější výstupy je tak namístě. Doplním chybějící část a tentokrát již nic zpět nepřijde. „Nadřízení“ jsou zjevně už s mou prací spokojeni.
Blíží se šest večer, což znamená, že první várka výroků jde takříkajíc „ven“. V analytickém týmu zavládne drobná škodolibá radost: jeden z hostů Otázek si od nás vysloužil několik nepravd a zavádějících tvrzení. Ačkoli je jedním z hlavních cílů Demagogu snaha o kultivaci veřejné diskuse a politiky obecně a vznikl hlavně proto, aby politiky přiměl k tomu klamat nás méně, nachytaný poslanec vždy znamená větší zájem čtenářů i novinářů o naše výstupy. Je proto třeba ještě na zítřek připravit komentář a tiskovou zprávu pro média, jež shrne hlavní přešlapy politiků, které v pořadu zazněly. Píši, odesílám a padám únavou. Náš malý boj za lepší a pravdomluvnější českou politiku pro dnešek končí, za týden zas.
David Kopecký,
student, pracuje jako analytik a komentátor
politického factchecku Demagog.cz
všechny články
předplatné
