Je fascinující, jak se historie umí opakovat. Při prezidentské volbě v roce 2008 by z pohledu tehdejšího premiéra Mirka Topolánka bylo podstatně výhodnější, kdyby se hlavou státu stal liberální ekonom a vstřícný muž amerických mravů Jan Švejnar. Přesto si Topolánek nedal říct, podpořil Václava Klause a zařídil mu tak znovuzvolení. O pouhý rok později Klaus pomohl k pádu Topolánkovy vlády a tím i odchodu Topolánka z politiky.
Bohuslav Sobotka, předseda sociální demokracie, jde v Topolánkových stopách. Letos v lednu nadšeně (alespoň navenek) podpořil zvolení Miloše Zemana, aby Zeman mohl vzápětí z prezidentského postu co nejlépe dosáhnout Sobotkova zničení. Jak je v tom úspěšný, vidíme v posledních dnech a týdnech. Zeman si proti vůli stran jmenoval vládu, nad jejíž podporou se nyní Sobotkova strana nedokáže shodnout a propadá se do konfliktu. A všechno, co sám Sobotka udělá, použijí Zeman a jeho lidé proti němu.
Rozdíl od Topolánkova příběhu tu však ke smůle předsedy ČSSD přece jen je: Sobotka teprve čeká na vrchol své kariéry, na naplnění cíle dovést sociální demokracii po osmi letech do vlády a stát se premiérem. A zatímco ještě před čtvrt rokem nám mohlo připadat, že není nic snazšího, nyní je vše jinak. Sobotka hraje o své politické přežití a celá ČSSD o pozici strany, která je zralá vládnout.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
