V zajetí prezentace
Kdy se vlastně stalo důležitějším to, jak něco říkáme, než to, co chceme sdělit?
Postižení začnou mluvit nepřirozeně nahlas. Oči jim začnou těkat z jednoho posluchače na druhého. A v jejich projevu nenajdete stopu osobitosti – jako by byli zasaženi jedem, který z nich udělá oživlé mrtvoly schopné odříkat cokoli. Je jich přitom čím dál víc: stále více lidí ve stále větším množství profesí zasahuje epidemie výuky komunikačních dovedností. Nákaza způsobuje poznamenání na celý život.
Cílem je během pár hodin či dní naučit účastníky kurzu mluvit efektivně, správně a nahlas,vypadat při tom sebevědomě, působit o několik stupňů seriózněji, nebo alespoň sterilně seriózněji. Je ale vůbec možné do prostoru, kde lež a podvod jsou běžným a promíjeným skutkem, implantovat unifikovanou a uměle vyšlechtěnou dovednost výuky veřejného vystupování? Nepůsobí spíš ve zdejším prostředí absolventi těchto krátkých lekcí jako podomní prodejci putující od dveří bytu ke vchodům do supermarketů a snažící se přesvědčit o výhodném nákupu protivníka v tu chvíli, kdy je oslabena může se stát snadnou kořistí?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].