Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Mládkův pád do bažin

Daňový ráj nemůže být diskuse mezi několika odborníky

Jan Mládek • Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer
Jan Mládek • Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer

Pro

Český rozhlas

jsem ještě rozepsal téma z pátečního Auditu:

V prostoru rozpočtových a daňových diskusí se rozhořela intenzivní válka. Rusnokova vláda se snaží zrušit daňové změny navržené minulou vládou, schválené později rozpuštěnou sněmovnou a nyní se ocitnuvší v Senátu.

Představitelé Asociace pro kapitálový trh a iniciativy Czech Republic for Finance hrozí zase zánikem českého kapitálového trhu, pokud prý budou schválené změny zrušeny.

Potíž je v tom, že tyto změny se ocitly v doprovodném balíku zákonů k novému občanskému zákoníku, jehož funkčnost a úspěšné zavedení do praxe je tak ohroženo. Do toho si ještě přičtěme Zemanovy výkřiky o tom, že zrušení daně z dividend je „Kalouskův tunel“ a že on je „prezidentem dolních deseti milionů, tedy lidí, kteří dividendy většinou nepobírají“.

Jak se ve sporu vyznat? Nejprve se vypořádejme s otázkou dividend a prezidentovým populistickým výrokem. V případě danění dividend se o žádný tunel - ani Kalouskův, ani žádný jiný - nejedná. Pokud jde o velké peníze ziskových českých společností, které vyplácejí dividendy svým zahraničním matkám, pak platí evropská směrnice, že vlastním-li v nějaké firmě více než deset procent, daň z odčerpané dividendy se neplatí. Dále jsou tu dohody o zamezení dvojího zdanění, které máme s většinou zemí, které danění dividend také neumožňují.

Pokud prezident říká, že „dolních deset milionů dividendy nepobírá“, pak je třeba říci, že je to škoda, protože kdybychom u nás měli rozvinutý kapitálový trh a obyčejní lidé by podobně jako v USA investovali na kapitálovém trhu, mělo by české hospodářství mnohem větší švih a dynamiku.

Složitější je to se změnami danění fondů. Nově se má ze zhodnocení majetku fondu platit pět procent, ale hlavně má být při výstupu z fondu nulová srážková daň i pro fyzické osoby. I bývalý ministr financí přiznává, že je zde něco špatně, když tvrdí, že to předložili ministři za ODS a že s tím on ani ministři za TOP 09 nemají nic společného. Zainteresované firmy spravující fondy prý ovlivnily ministry za ODS prostřednictvím bývalého ministra průmyslu Kuby.

Tábor kritiků schválené normy tvrdí, že by zde mohla vzniknout vlna daňových spekulací a majetek do fondů by vyváděla prakticky každá firma, která by pak byla dlouhodobě sama ve ztrátě.

Tábor schvalovatelů říká, že nelobbovali za firmy spravující fondy, ale chtěli podpořit český kapitálový trh, a že o tak drastickou změnu se z hlediska daňových příjmů nejedná.

K tomu jediné. Pokud se chce nějaká země stát rájem toho či onoho, měla by se na tom společnost dohodnout napříč politickým spektrem a mělo by se to řádně prodiskutovat a strany by to měly mít jako zásadní bod svých politických programů. Nemůže to být pouze diskuse mezi několika odborníky. Podobně se kdysi Irové dohodli v celospolečenské debatě, že chtějí mít nízké daně a přitáhnout bankovnictví a finančnictví (věc zcela jiná je, jak to dopadlo).

Podobné daňové změny by si zasluhovaly samostatný jednací den v parlamentu, protože jde o důležitou věc. Proč se to schvalovalo dohromady s občanským zákoníkem, nechápu. Všimněme si, že se však tato praxe považuje u nás za normální a zaběhlou, a přitom vůbec normální není.

Pro Česko je typické, že se potenciální průšvih začne řešit, až když hrozí, že Senát bude přijímat zákonné opatření, a ne v okamžiku zrodu politické ideje. Nestačila nám zkušenost se solárním průšvihem, kdy parlament vůbec nepracoval, jak měl, přestože měl informace?

Pak jde o kredibilitu, předvídatelnost a stabilitu daňového prostředí. Investoři potřebují hlavně vědět, že se daně nebudou měnit od zdi ke zdi každou chvíli. To je pro ně důležitější, než jestli bude někde nějaká pětka nebo nula.

Výrokem o tom, že Karel Schwarzenberg byl hlavní škodnou vztahů s Ruskem a že SSSR byl „slovanskou federací“, se stínový ministr financí dostal na úroveň mladého Klause a jeho matky ve finiši prezidentského klání. Ne ve smyslu ideologie „klausismu“, ale ve smyslu politického stylu, resp. národovecké politické žumpy. Tohle zatím neřekl ani prezident Zeman.

Tím, že Mládek takto nadbíhá Rusku a podbízí se hlavě státu, chce si asi pojistit ministerské křeslo, což se mu možná stejně nepovede, protože je známo, že ho Miloš Zeman přezdívá „Velká kapsa“. A to autor těchto řádek – navzdory výrokům o parazitech – upozorňoval, že Mládek je stále ještě snad jediný vzdělanější člověk ve vedení ČSSD, který si třeba čte každý den Financial Times a zajímá se, co se ve světě mění a děje. Co na to Dienstbier, Sobotka, Zaorálek a Hamáček? Všimli si?

Toto je bohužel „Velký úpadek“. A ještě poznámka k bývalému ministrovi zahraničí: ano, poté co se Petr Nečas statečně přihlásil k odporu proti „pussyriotismu“ a „dalajlamismu“, zůstal Schwarzenberg ve vysoké české politice jediný, kdo hájil důstojné lidskoprávní a havlovské tradice české polistopadové zahraniční politiky.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].