Renčova logika 2: Divoký muslim

Ještě než stačil vyjít v tištěném čísle komentář Renčova logika o tom, jak seriál Sanitka 2 zobrazuje Romy, potažmo jiné kultury, přišla v desátém díle další podobná, ale možná ještě horší scéna - která už by možná vyžadovala vyjádření někoho z odpovědných míst v ČT, jak vůbec něco takového možné schválit do výroby a do vysílání. 

Za zvuků velmi stereotypní „arabské“ hudby sledujeme, jak v centru Prahy vede muslim v tradičním oděvu svou těhotnou ženu rovněž zahalenou od hlavy až k patě v tradičním oděvu. Žena náhle padá na zem a v tu chvíli chápeme, proč má na sobě oděv světlý – abychom dobře viděli prosakující krev z náhlého potratu. Kolemjdoucí se snaží zavolat pomoc, ale muslim fanaticky křičí špatnou angličtinou s českým přízvukem „Call Iraq embassy“ (doslova „Volejte Irák ambasádu“) a odmítá, aby ženu ošetřil nemuslim.

Vinit autory Sanitky z uvědomělého šíření rasismu a xenofobie, nebo dokonce hlubokého osobního přesvědčení o tom, že jimi zobrazovaná etnika a kultury jsou „zvířecky“ podřadné, by ovšem bylo nesprávné. 

Přivolaná záchranka je varována, „že je to tam nějaký divoký“. Doktor Jandera se ovšem nezalekne a nechá fanatika podržet jiným saniťákem, aby nebohé ženě, která upíná smutný pohled a lká „Help mí, help míí“, mohl tedy helfnout. Iráckého muslima ovšem při pohledu na to, že dr. Jandera vyhrnul jeho ženě šaty nahoru a odhalil jí stehna, posedne takový amok, že zpod hábitu vytáhne dlouhý tenký nůž a bodne s ním Janderu pod žebra. Celou dobu nepřestává hrát stereotypní arabská hudba (buďme si jisti, že se tvůrci ani neobtěžovali zjistit, zda je třeba irácká) a nejsme ušetřeni zpomalených detailů na šílenstvím staženou tvář vražednického muslima. Zkrátka, takový běžný výjev z centra Prahy. 

Buďme si také jistí, že v žádné západní televizi by žádná taková scéna už naštěstí neprošla. A není to proto, že my v Česku jsme prozíravější a nedáme se opít rohlíkem politické korektnosti. Je to proto, že jsme větší burani a pořád patříme méně do civilizovaného západního světa. Oč menší reálné zkušenosti s muslimy máme, o to víc se z nějaké zvláštní zvrhlé potřeby musíme strašit obrazy cizích kultur. Muslimové – podobně jako minule Romové – tu opět slouží jen jako strašáci, a ne plnohodnotné postavy, které mají i jiné než zločinecké a násilnické sklony. 

Vinit autory Sanitky z uvědomělého šíření rasismu a xenofobie, nebo dokonce hlubokého osobního přesvědčení o tom, že jimi zobrazovaná etnika a kultury jsou „zvířecky“ podřadné, by ovšem bylo nesprávné. Jde o zcela nezáměrný důsledek pouhé hlouposti, neinformovanosti a ignorance v kombinaci s touhou mít scénář nabitý vypjatými okamžiky. Této nutnosti být akční a dramatický se podřizuje vše. V důsledku toho ale Sanitka 2 hraje na strunu primitivního strachu a odporu. 

Obvykle se k takové sebepohaně (či spíše sebereflexi) bílé české majority vyrojí dva typy reakcí. První bývá variací na „ale vždyť oni ti Romové a Arabové takoví jsou!“ Zde nezbývá než pokrčit rameny, jak málo někomu stačí k tomu, aby měl přehled, a aby ho uspokojilo naplnění toho, co už zná, aniž by se pokoušel znát víc. Ničím si přece nenecháme narušovat hotové předsudky a generalizace. 

Druhý typ reakce staví před mnohem složitější úvahu: „Jak to tedy měli natočit jinak? Mají se snad schválně v opozici k negativním obrazům nějakého etnika, kultury nebo náboženství zařazovat, nejlépe ihned za ně, také výsostně pozitivní obrazy těchto etnik, kultur či náboženství, a propagovat dokonalé soužití minorit s majoritou?“ Odpověď není snadná, protože upadnout do stereotypu na „humanistické straně“ je snad ještě horší a nebezpečnější, než upadnout do „rasistického stereotypu“. 

Možná ale na úvod stačí jen za každou cenu nezdůrazňovat doprovodné znaky (především pozor na hloupě ilustrativní hudbu) a nechat postavy, které dělají něco v afektu, chvíli i na obrazovce či na plátně žít normálně. Pak ještě stačí osázet zalidněný svět příběhu různou mírou asimilovaných a integrovaných příslušníků menšin, z nichž část nám nepřijde tak vzdálená. Nevzniká tak kupodivu naivní a „sluníčkově propagandistické“ dílo, ale stav, kdy konečně můžou seriály jako Sanitka 2 přestat působit tak trapně a neživotně.