Odvolání našeho šéfa je nespravedlivé, píší lidé z agentury pro začleňování

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) ve čtvrtek odvolal ředitele Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka. Důvody zatím řekl jen jemu. Veřejnosti je chce ministr sdělit až poté, co se – nejspíš v úterý - sejde se zaměstnanci agentury.

O důvodech odvolání zatím nechce mluvit ani Šimáček. „Ministr uvedl pět důvodů,“ říká. „Připadaly mi směšné, banální nebo vykonstruované. To jsem panu ministrovi také při osobní schůzce řekl. Chci počkat, až je zveřejní on sám a teprve pak na ně budu veřejně reagovat.“ Na vysvětlení Šimáčkova odvolání si tedy budeme muset počkat. Některé věci jsou ale jasné už teď.

Jasný je především fakt, že bývalému řediteli Šimáčkovi se povedlo skomírající instituci vdechnout život. Vládní agentura začala fungovat v březnu 2008, Šimáček ji vedl od února 2009; do funkce ho jako vítěze ve výběrovém řízení dosadil tehdejší ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Šimáček předtím působil v organizaci Člověk v tísni, spolupracoval s dalšími veřejně prospěšnými společnostmi, měl zkušenost z práce na ministerstvu školství. Přebíral úřad o dvanácti lidech, který moc nevěděl kudy kam.

Dnes má agentura sedm desítek zaměstnanců, pomáhá v šestatřiceti městech, získala si respekt starostů i úředníků ministerstev, se kterými spolupracuje - především školství, práce a sociálních věcí a pro místní rozvoj. Práce agentury spočívá především v tom, že její poradci pomáhají zlepšit napjatou situaci ve městech, kde jsou problematické vyloučené lokality. Podle několik let staré analýzy existují v Česku asi tři stovky chudinských domů a čtvrtí, ve kterých žilo kolem osmdesáti tisíc lidí, především Romů. Zkušenosti z terénu ale ukazují, že ghett přibývá; dnes jich mohou být tak čtyři stovky.

Lidé z agentury se snaží propojit radnici, policii, školy a neziskové organizace v místě a společně přijít s plánem, který by mohl lidem v ghettu pomoci. V poslední době o takovou spolupráci konečně projevil zájem třeba Litvínov, který proslul pochody neonacistů do vyloučené čtvrti Janova, ale i velká města jako Brno a Ostrava.

Ačkoliv to zvenčí vypadá, že ministr Dienstbier a exředitel Šimáček mají stejné cíle a měli by si proto náramně rozumět, realita byla jiná.

Šimáček chtěl dále expandovat. Do roku 2019 agentura plánovala spolupráci s dvojnásobným počtem měst, zhruba sedmi desítkami. S ministerstvy se podařilo dohodnout, že v nastávajícím pětiletém období půjdou do vyloučených lokalit velké peníze, okolo deset miliard korun z evropských fondů.

Práce i peníze mají cílit na opravdu bolavá místa, příčiny sociálního vyloučení – mělo by vzniknout několik set sociálních bytů, zároveň se agentura chtěla pustit na půdu školství. Jednoduše přispět k tomu, aby děti z vyloučených lokalit nekončily ve „zvláštních“ školách.

Ačkoliv to zvenčí vypadá, že ministr Dienstbier a exředitel Šimáček mají stejné cíle a měli by si proto náramně rozumět, realita byla jiná. „Schůzky, které se týkaly práce agentury, jsme měly asi tak dvě, krátce po nástupu ministra do funkce,“ říká Šimáček. „Pak si ministr Dienstbier vytvořil nejužší tým spolupracovníků, od té doby jsme komunikovali jen zprostředkovaně, přes ministrovu náměstkyni Martinu Štěpánkovou.“

Odvolání ředitele, který měl jednoznačný tah na branku, může agenturu oslabit. Myslí si to přinejmenším všichni její zaměstnanci. Den po Šimáčkově odvolání proto napsali ministru Dienstbierovi otevřený dopis.

„Chceme vyjádřit krajní znepokojení nad Vašimi posledními kroky, které podle našeho přesvědčení budou znamenat útlum nebo dokonce úplný zánik agentury,“ píší. „Dojde k poškození jednoho z nejúčinnějších nástrojů, jakým vláda v boji proti sociálnímu vyloučení disponuje.“

Zaměstnanci kritizují především odvolání ředitele. A protože jim se Šimáček s důvody, které Dienstbier uvedl, svěřil, píší: „Odvolání považujeme za zcela nespravedlivé, podložené zástupnými důvody a nesprávnými informacemi o činnosti agentury. Celý tým agentury za Martinem Šimáčkem stojí.“

Vadí jim také další věc, kterou Jiří Dienstbier plánuje – rozdělení agentury na dvě samostatné části. Jde o to, že dnes se v jedné instituci prolíná práce lidí, kteří pracují přímo v obcích, a práce expertů, například na zaměstnávání, sociální bydlení či inkluzívní školství. Ministr chce tyto dva týmy rozdělit do dvou samostatných odborů. „Představa, že efektivní spolupráce s obcemi a městy může probíhat bez zaběhlé spolupráce s analytickými pracovníky a pracovnicemi, je podle našich dosavadních zkušeností z terénu naprosto mylná,“ varují zaměstnanci agentury v otevřeném dopise. „Bude to devastující organizační změna.“

Na závěr upozorňují, že tak zásadní zásahy ministra „uvrhnou spolupracující města a obce do značné nejistoty“ a vyzývají ho, aby svá rozhodnutí – odvolání Šimáčka i rozdělení agentury – znovu zvážil a zrušil. Šimáček už ale s něčím takovým nepočítá. Jaké má další plány? „Po šesti letech obrovského nasazení se těším, že si budu moci chvíli odpočinout,“ říká, „ třeba při procházkách s dětmi v lese.“