Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Rozvracečům Evropy jde o evropské peníze

Vyznamenání pro Charlie Hebdo :: Další skandál na Slovensku :: Evropská delegace v Číně

Petr Mach • Autor: HN, Libor Fojtik
Petr Mach • Autor: HN, Libor Fojtik

Americké centrum světové organizace spisovatelů PEN vyznamenalo v úterý na slavnostní večeři cenou „za odvahu“ redakci francouzského týdeníku Charlie Hebdo, jejíž členy postříleli dva islámští teroristé letos v lednu. Protože - jak už byl zmíněno na tomto místě před týdnem - proti udělení ceny protestovali někteří spisovatelé slavného jména, celý týden se vedla v médiích vášnivá debata o svobodě projevu a její obraně. Dobrý shrnující text má k tomu týdeník The Economist.

Gérard Biard, nový šéfredaktor francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo. • Autor: Globe Media /  Reuters
Gérard Biard, nový šéfredaktor francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo. • Autor: Globe Media / Reuters

Jeden z nejlepších textů obhajujících Charlie Hebdo a udělení ceny pak napsal známý francouzský filosof Bernard-Henri Lévy, který – obrazně řečeno – roztrhal na cucky argumenty „bojkotářů“, tedy těch, kdo odřekli účast na slavnostní večeři.

Jedním z důvodů jejich neúčasti, jak je popsala spisovatelka Francine Prose, byl ten, že týdeník cíleně urážel muslimy a že „narativ o vrazích redaktorů Charlie Hebdo“ podporuje kulturní předsudky Západu proti „marginalizovaným menšinám“ (myšleno muslimové), které jsou však ve skutečnosti obětí kruté kolonizace bílé civilizace. Jejich „odpor“ je tudíž pochopitelný.

„Je mi líto, mí američtí přátelé,“ píše Lévy, „ale to je totéž, jako kdyby Evropané tvrdili, že oněch 19 teroristů, kteří naplánovali a provedli útok na dvojčata 11. září 2001, byli také jen obětí „západního kapitalismu“. Filosof se zdravě naštval a spočítal, že z posledních 500 obálek časopisu se jen 30 karikatur týkalo náboženství a z nich jen 7 (!) muslimského, přičemž ani ty se nevysmívaly náboženství samému, ale radikálům, kteří jej zneužívají.

Velmi ho proto rozčílil názor bojkotářů, že Charlie Hebdo je „arogantní“ týdeník. „Jako kdyby tento malý a bezmocný časopis, který se vždy vysmíval jakékoli moci a jejímu pocitu významu, se najednou přidal na stranu temné moci… proti marginalizovaným obětem neokoloniální arogance Francie.“ Lévyho obrana je elegantní a stojí ji za to číst celou.

Dodejme, že americký PEN se rozhodl bojkotáře ignorovat. Kromě ceny pro Charlie Hebdo pak ještě udělil i cenu „svobody projevu“ ázerbájdžánské novinářce pracující pro Rádio Svobodná Evropa, která je už téměř půl roku ve vězení v Baku. Tady je její příběh.

Antievropské strany, jejichž loňský úspěch ve volbách do Evropského parlamentu mnohé vyděsil, ve skutečnosti nepředstavují velké nebezpečí pro práci parlamentu, protože se nedokáží téměř na ničem dohodnout. Jak píše ve své analýze týdeník Politico, dvě hlavní protievropské strany – pravicová britská UKIP a levicová italská strana 5 hvězd - sice vytvořily společnou platformu EFDD (Evropa svobody a přímé demokracie), ale jen ve čtvrtině případů hlasovali jejich poslanci jednotně. Typický je příklad starý jen několik dní, když parlament hlasoval o omezení igelitek v obchodech: Italové z EFDD hlasovali pro, Britové proti.

Autor: Respekt
Autor: Respekt

Největší protievropskou stranu – francouzskou FN Marine Le Penové – mezi sebou nechtějí kvůli jejímu rasismu a antisemitismu (FN nedokázala vytvořit vlastní klub, takže zůstává v EP „páriou“, jak řekl reportérům Politico nejmenovaný zdroj). A tak mají dvě zmíněné partaje jeden velký problém: udržet při životě parlamentní klub o počtu 25 členů z nejméně 7 zemí. To je totiž podmínka pro jeho velkorysé financování z parlamentního rozpočtu, navíc mu to dává právo mít předsedy parlamentních výborů a právo přinášet návrhy témat v debatě na plenárním zasedání.

EFDD má hlavně problém splnit podmínku oněch 7 zemí, její existence visí na vlásku tří jednotlivců z Česka (Petr Mach), Polska a Francie (poslanec, jenž se utrhl z FN). Stačí, aby jeden z nich odešel a skupina ztratí politické postavení i peníze v řádu milionů eur. Už se to jednou přihodilo, když jim z klubu utekla Lotyška Iveta Grigule; tu ovšem rychle nahradili Polákem Robertem Iwaszkiewiczem, který se proslavil výrokem, že manželky by měly být doma bity, aby „zůstaly při zemi“.

Zdá se tedy, že pokud dnes něco antievropské strany opravdu zajímá a jsou pro to ochotny obětovat i politické cíle, jsou to evropské peníze.

19 kom2 fico • Autor: Respekt
19 kom2 fico • Autor: Respekt

Na Slovensku ještě neutichl skandál kolem firmy Váhostav, který ohrožuje vládní stranu Smer premiéra Fica, a už je tu další aféra. Tentokrát je velmi nepříjemná pro šéfa opoziční strany Sieť Radoslava Procházku, který stranu založil před rokem poté, co skončil překvapivě úspěšně na třetím místě v prezidentských volbách.

Jde o to, že v prezidentské kampani požádal opozičního kolegu Igora Matoviče z poněkud obskurní strany Obyčajní ľudia - který však vlastní vydavatelství regionálního tisku se zásahem přes milion čtenářů - o inzerci. A žádal ho přitom o to, aby část platby za inzerci šla bokem, tedy mimo oficiální účetnictví, a tudíž bez platby DPH.

Matovič je úskočný politik, který už několikrát podrazil kolegy, a rozhovor s Procházkou si nahrál. Nahrávka teď „unikla“ do médií a její kompletní přepis přinesl Denník N. Pro českého čtenáře bude většina obsahu nepochopitelná, protože se týká slovenských politických reálií, nicméně pokud má někdo chuť prokousat se snůškou trapností, jimiž se oba muži zabývají, dostane tristní obrázek o slovenské politické kultuře (i když ta česká zřejmě není lepší).

Problém je v tom, že Procházka byl ještě před rokem nadějným – a relativně mladým – politikem, ale tento skandál mu jistě přitíží, protože ho usvědčuje z ochoty obcházet zákon. Matovič sám je pak podobný typ, jako byl Bárta a jeho VV;  bohužel se však preference jeho strany stále pohybují kolem osmi procent, což je pro opozici noční můrou. Protože s takovým člověkem zřejmě není možné utvořit vládní koalici ani v případě, že by díky ní mohla Fica vystřídat u moci.

Pokud se vám nechce přece jen číst přepis nahrávky, dobrý a stručný komentář napsal šéfredaktor Denníku N Matúš Kostolný.

V Pekingu začala v úterý dvoudenní návštěva delegace EU vedená evropskou ministryní zahraničí Federicou Mogherini. Na programu jsou setkání s největšími funkcionáři komunistického vedení země včetně současného premiéra Li Kche-čchianga. A že nepůjde jen o běžné, byznysem motivované tance Evropanů před strážci miliardového trhu, naznačují slova ministryně, která čínské televize řekla, že přijíždí jednat s čínskými partnery mimo jiné o řešení zásadních globálních otázek, třeba o situaci na Ukrajině. Podle Reuters je cesta ministryně Mogherini dalším úspěchem v současné diplomatické ofenzívě Pekingu zaměřené především na zvětšení vlivu a moci Čínské lidové republiky na úkor Spojených států amerických.

Li Kche-čchiang • Autor: ČTK, AP
Li Kche-čchiang • Autor: ČTK, AP

Letošek je rokem 40. výročí navázání diplomatických vztahů mezi spojenou Evropou (tehdy Evropským společenstvím) a ČLR. A Číňané pojali oslavy ve velkém stylu: během nadcházejících dvou měsíců zasypou Brusel čínské večírky, koktailové diplomatické dýchánky na tamní - podle Reuters jindy většinou neprodyšně uzavřené - čínské ambasádě, operní představení atd.

„Výročí je výzvou, abychom prohloubili čínsko-evropské partnerství, které má zásadní strategický význam pro mír, ekonomický růst, pokrok a civilizaci. Čína a Evropa jsou dva partneři, kteří určí tvář budoucnosti,“ prohlásil čínský velvyslanec při EU Jang Jen-i.

Základem tohoto „strategického partnerství“ je sice zatím stále ještě obchod a Evropané by to tak většinou zřejmě rádi drželi dál. Nicméně Čína - podle pekingského diplomata citovaného ve zpravodajství Reuters - už chce mnohem víc než být odběratelem surovin a montovnou rozvinutého světa: chce být uznávanou vlivnou silou světa.

A nedávno v tom udělala obrovský pokrok, když navzdory americkému nesouhlasu a otevřenému varování přistoupila polovina členů Evropské unie včetně několika nejdůležitějších spojenců USA k čínskému projektu Asijské infrastrukturní a investiční banky, která aspiruje na to být rivalem Američany ovládané Světové banky.

Jednání ministryně Mogherini v Pekingu ale rozhodně nebude hladké. V Evropě je stále mnoho kritiků stavu lidských a menšinových práv v komunistické Číně a snahy tamních úřadů řešit požadavky větších občanských svobod zavíráním jejich předkladatelů na dlouhá léta do kriminálu.

Navíc - velké neshody se zcela jistě najdou i v obchodních vyjednáváních, kde se Evropanům rozhodně nelíbí představa, jak zboží jejich vlastních výrobců na světovém trhu nahrazují výrobky čínského státního kapitalismu se všemi jeho skrytými dotacemi, levnou pracovní silou bez ochrany a podobnými věcmi.

„Jestliže Řecko odejde z eurozóny, udělá anglosaský svět všechno, aby společnou evropskou měnu zničil,“ prohlásil evropský prezident Jean Claude Juncker během vystoupení na Katolické univerzitě v Lovani, kde se věnoval dvěma hrozícím evropským odchodům - grexitu a brexitu.

Ten první podle něj nepřichází v úvahu, protože kdyby k němu došlo, ocitla by se eurozóna - „zóna bezpečí a prosperity“ - v obrovském ohrožení kvůli Anglosasům zmíněným na úvod. Řekové podle Junckera udělali chybu, zvolili špatnou vládu, která teď čelí neodpovědným předvolebním slibům.

Jean-Claude Juncker • Autor: Globe Media /  Reuters
Jean-Claude Juncker • Autor: Globe Media / Reuters

„Mě ale nezajímá řecká vláda, mě zajímají Řekové sami,“ prohlásil Juncker. „Je to velký a důstojný národ, se kterým nemůžeme zacházet jako s nějakým zaostalým koutem Evropy. Ano, čas od času je jejich stát slabý, ale to neznamená, že jim odejmeme svoji solidaritu.  Jejich současná vláda ovšem musí pochopit, že eurozóna se vyrovnává se zájmy všech svých devatenácti členů, nikoli jen toho jednoho  řeckého.“

K tomu krátká vsuvka. Evropská komise teď snížila odhad řeckého růstu na maximálně polovinu procenta a podle analytiků je proto pravděpodobné, že veřejný dluh Řecka dál poroste, místo aby se podle předpokladů začal už pomalu snižovat. A jak píše ve své analýze hlavní ekonom Ery Jan Bureš, už tak tvrdá vyjednávání o splácení dluhu a další finanční pomoci Řekům se zřejmě ještě přitvrdí. Mezinárodní měnový fond totiž podle interních informací trvá na tom, aby Atény splnily všechny slíbené kroky včetně nižších penzí a reforem trhu práce - a na rozdíl od některých ministrů financí eurozóny nechce Řekům nabídnout prakticky žádné ústupky. Šance na brzkou dohodu s Řeckem se tak snižuje.

Stran brexitu byl každopádně Juncker tvrdší. „Chci férovou domluvu s Brity,“ prohlásil Juncker, když v Lovani přišla řeč na snahy současné britské vlády znovu vyjednávat podmínky britského členství v EU, „ale Británie není v situaci, že by byla schopná přenést svoji jedinečnou agendu do všech ostatních členských států.“ 

Podle Junckera je naprosto nepřijatelný hlavně požadavek části britských politických elit na omezení svobodného pohybu lidí v Unii - což míří především proti východním členům EU, které britská vláda v rozporu s dostupnými čísly viní ze zneužívání ostrovního sociálního systému a malého přínosu k ekonomice země.

„Jsem rozhodný obhájce svobody pohybu pracovních sil, což je zásadní pilíř celé Evropské unie,“ řekl k tomu Juncker. „Takže ano, zveme Brity přátelsky k předložení seznamu požadavků, pozorně je prostudujeme, a pak uvidíme. Nechci, aby Británie odešla z Unie, ale taky nechci, aby se EU musela podřizovat exkluzivním britským příkazům.“

Video: Farmář se rozhodl ukázat světu, jak to vypadá v „továrně na slepice“.

Kulturní tip: Od čtvrtka 7. května, se do vybraných kin v rámci Projektu 100 vrací kultovní film Davida Finchera Fight Club. Promítání proběhne během několika týdnů v kinech ve velkých i malých městech (seznam zatím potvrzených projekcí najdete na ČSFD).

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].