Taky vás někdy při záběrech z britského parlamentu uhodilo do očí, jak nepohodlně se tam musí sedět? Poslanci a poslankyně se mačkají na zelených polstrovaných lavicích a navzájem si vstupují do intimních zón, kam obvykle nepouštíme skoro nikoho, natož politické oponenty. Pokud někdo trvá na tom mít s sebou v sále papíry s poznámkami nebo podklady, musí je mít nemotorně složené v klíně, protože se stolky se tady nepočítá. Toto nepohodlí má jednoduché historické vysvětlení – design lavic měl zkrátka přiměřeně regulovat délku projevů.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
