"Doporučil jsem mu, aby si přečetl knihu Ernesta Hemingwaye Pátá kolona, když odcházel,“ řekl včera ministr Besser na adresu Radima Dolanského poté, co ho odvolal z pozice pověřeného ředitele státní opery. Bývalý manažer této instituce, který na konci loňského roku po odchodu Olivera Dohnányho nastoupil do jejího čela, zkrátka zradil ministerskou partu. Nejel podle plánu, který úředníci chvílemi připouštějí a chvílemi se dušují, že vlastně neexistuje. A to se neodpouští.
Nápad na sloučení dvou operních domů do jednoho pod záštitou Národního divadla se na první pohled zdá racionální. Situace nebyla dlouhodobě udržitelná a narůstající dluhy Státní opery by musel každý zodpovědný ministr řešit. Jenže zatímco koncepce zastánců spojení obou příspěvkových organizací byly zmatené a nejasné, Dolanský vzepjal v neuvěřitelně krátkém čase síly a přišel s jasnou ekonomickou vizí, která počítá se zachováním Státní opery.
Zaměstnanci souboru působícího nad magistrálou se kolem Dolanského semkli jako kolem spasitele. Ale není to jen kvůli strachu ze ztráty místa. Nový ředitel okamžitě snížil dluhy, získal do svého týmu mezinárodně proslulé osobnosti typu Gerda Albrechta nebo Elaine Padmoreové a dohodl se s primátorem Svobodou na tom, že Praha uhradí náklady na dvě premiéry v novém roce. Upozorňoval také jasně, že slučování je právně velmi pochybné a že pokud by po něm mělo dojít v obou souborech pouze ke snižování stavů o 10 procent, jak o tom mluví ředitel Národního divadla Ondřej Černý, tak se v žádném případě nemůže ve výsledku ušetřit, ale vznikne jen moloch, který bude sát víc a víc peněz.
Pro Bessera je Dolanský pátou kolonou, pro jeho náměstka Radka Zdráhala "něčím jako odborovým předákem“. Odchází hrdě čelem, ale je otázka, jestli jeho partyzánský boj s ministerstvem jakožto zřizovatelem opery byl správnou strategií. Teď Státní operu povede přímo Černý a sloučení obou institucí je tak zase o krok blíž.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
