Aniž bych chtěl snižovat míru lidských tragédií, masakr, který se stal v pátek 20. července v americkém Denveru, není největším případem „šíleného střelce“ v novodobých dějinách USA. Je ale dostatečně hrozivý a podivně atraktivní právě tím, že se u něj definitivně propojilo střílení nevinných lidí se sledováním násilného filmu. V žádné zprávě nemohl chybět ani popis chvíle kognitivního zmatení, kdy se diváci původně domnívali, že střelba v kinosále a pouštění slzného plnu jsou jakousi přidanou atrakcí filmového představení. Jak hluboko klesla lidská civilizace, která v zabíjení vidí zábavu, ptá se moralista.
Kdykoli se stane podobný případ, média hledají i spojnice s tím, čím asi tak mohl být útočník inspirován. Platí to snad od raných 80. let, kdy byl postřelen prezident Ronald Reagan a atentátník John Hinckley Jr. se přiznal, že se identifikoval s hrdinou filmu
(1976).
Kromě sledování filmů s různě vyšinutými hlavními či vedlejšími postavami se vždy také pátrá, jestli střelec (a je to vždy muž, skoro vždycky běloch, heterosexuál a žádný vyložený chuďas) nehrál počítačové hry a neposlouchal „satanistickou“ metalovou hudbu. Nikdy se také zprávaři neopomenou podivit, že šlo o „paradoxně tichého milého chlapce, který slušně zdravil“. Jak kdyby tito vrahové někdy měli jiný psychologický profil. Vždy se lavíruje jen mezi tím, jestli zdraví, nebo nezdraví sousedy a jestli se učil dobře nebo špatně. Vrahové statisticky vzato spíš zdraví, ale učí se spíš špatně. 24letý James Eagan Holmes se učil dobře, dokonce dělal postgraduál z neurologie. V nejbližších dnech se určitě dočkáme i rozboru toho, jak a koho zdravil.
Páteční případ vzbudil přes víkend kromě vlny soucitu i vlnu komentářů, v nichž se opětovně a marně probírá, jaký vliv můžou mít násilné filmy na diváky (sociologové a psychologové v tom dodnes nemají jasno), zda je dobré, aby v USA fungoval volný prodej zbraní (je to spíš příležitost pro psychopaty útočit, nebo možnost pro napadané se bránit?), zda je vůbec bezpečné chodit do kina a není lepší filmy stahovat z internetu - a zda tragédie sníží, nebo naopak zvýší poslednímu dílu Batmana celkové tržby (ani toto zatím po premiérovém víkendu není jasné).
Nejméně se ale mluví o tom, jak podobné události ovlivňují média, aby psala báchorky a vymýšlela si nesmyslné paralely mezi realitou a filmovou fikcí. Tento blog budiž tedy malou (a trochu opožděnou) lekcí z mediální gramotnosti.
Není od věci zmínit trochu cynicky, že vrahové mají dobrý vkus – líbí se jim filmy jako Taxikář, Matrix (střelci na střední škole v Columbine) a
(zabiják Cho Seung-Hui na Polytechnice ve Virginii). Holmesovi se líbil Temný rytíř. Kdybychom měli vzít v potaz vážně či satiricky míněné návrhy, že by měly zakazovat násilné filmy, nebo na ně uvalovat embargo či speciální daň a vstupné, měli bychom zvláště dodat, že by se měly zakazovat především ty dobré filmy. Stačí si vzít třeba žebříček
a odškrtávat si ty „nejškodlivější položky“ – díla Stanleyho Kubricka, Sama Peckinpaha, Martina Scorseseho, Michaela Cimina, Olivera Stonea, Davida Lynche, Quentina Tarantina, Davida Finchera a pro jistotu i nějaké ty bratry Coenovy. Že je to trochu demagogie, uznávám, ale nestojí proti ní nic rozumnějšího.
Hlavním bodem argumentace každopádně je, že jde o poměrně notoricky známé filmy. Když se objeví „nová mediální zabijácká hvězda“, člověk by tak trochu předpokládal, že si novináři dají trochu víc práce, nebo zapojí lépe paměť při hledání paralel mezi fikcí a realitou. Ale co jsme se zatím dočetli?
S odvoláním na bulvární britský deník Daily Mail na iDnes píše o Holmesovi Jan Jiřička: „Plive na dveře a na ostrahu,´ řekl další z propuštěných spoluvězňů. Podobně se choval Joker, jehož v batmanovském filmu Temný rytíř ztvárnil Heath Ledger.“ A na Novinkách kdosi s šifrou aš (nikoli Alex Švamberk, ale pravděpodobně Aštar Šeran, vůdce Vesmírných lidí.cz) píše také: „James Holmes, který zastřelil v kině v Denveru 12 lidí, se první dny ve vazební věznici chová zvláštně. Plive po pracovnících ostrahy, podobně jako Joker.“
Ani jeden z těchto pisatelů film Temný rytíř (The Dark Knight), kde vystupuje Joker v podání Heathe Ledgera, buď neviděl, nebo si ho nepamatuje, nebo si prostě vymýšlí, aby to bylo zajímavé. Joker ve filmu různě mlaská a dělá hodně divné pohyby, ale rozhodně po policistech ani v cele neplive. Po nikom neplival ani Jack Nicholson v prvním Batmanovi z roku 1989. Možná si myslíte, že chudáci čeští zprávaři jen bezmyšlenkovitě překládají blbosti z
. Omyl, své věty o podobnosti s Jokerem si prostě nezávisle na sobě vymysleli; pravděpodobně proto, že podlehli tamní fotomontáži, která spojitost naznačuje.
O pár řádků níž pak iDnes píše, že Holmes do kinosálu „nakráčel s arzenálem, za který by se nemusel stydět ani Bane, hrdina nového batmanovského filmu Temný rytíř povstal". Krásná spekulace, kdyby ovšem Bane nebyl ten typ padoucha, který zásadně nepoužívá zbraně, ale pouze své svaly a pěsti; za použití zbraní by se naopak styděl. Ve filmu není žádná scéna, kde by použil střelnou zbraň, nebo ji dokonce držel v ruce.
Novinky.cz přitvrzují: „Černý oděv, plynová maska a početné zbraně ale ukazují na inspiraci Banem, který je hlavním zloduchem v novém filmu. Ten také po celém městě Gotham rozmístil výbušniny propojené dráty, jak tomu bylo v Holmesově bytě v Denveru.“ – Takže další kolečko: Bane nemá plynovou masku, ale respirátor. Holmes měl plynovou masku, aby se nedusil slzným plynem. Bane většinu filmu chodí v hnědém kabátu s bílým kožešinovým límcem. Pokud si ho svlékne, nenapadne vás jeho ohoz nazývat „černým oděvem“. Ale fascinující je především úplně převrácená kauzalita zprávy. Holmes ani omylem nemohl film vidět a nemohl tušit, že ve filmu Bane umisťuje po městě nějaké nálože. Navíc, dráty propojená síť náloží po celém městě je cosi dost jiného než byt naplněný výbušninami.
Na iDnes v tom celkově mají zmatek. V jedné zprávě měl Holmes „podle svědků na sobě černé oblečení, plynovou masku, helmu policejních těžkooděnců, ochranné brýle a neprůstřelnou vestu“. V další zprávě už ale „Byl oblečený jako Joker“. Ve zprávě zmíněného Jiřího Jiřičky zase vypadá interpretace takto: „Do profilu na sexseznamce dal Holmes svou aktuální fotografii, na níž má do ruda obarvené vlasy, podobně jako Hádankář v podání Jima Carreyho ve filmu Batman navždy. Barva Holmesovi vydržela až do vraždění v kině.“ Tedy, Holmes stvořil podle iDnes zjevně jakéhosi homunkula, který vykazuje znaky všech padouchů z batmanovské série, ať už filmy točil Christopher Nolan nebo někdo jiný. Vždycky se prostě něco najde.
Jakmile už ovšem verze s Jokerem začala žít vlastním životem, jsou i Lidovky.cz (a ČTK) nakonec schopny napsat: „Potvrdily se zprávy, že Holmes si nabarvil vlasy na červeno - údajně proto, že se stylizoval do postavy Jokera, který je v komiksech a filmech o Batmanovi jeho hlavním protivníkem.“ Na to už lze reagovat pouze obrazově. (Pro méně znalé: Joker měl dycinky vlasy zelené. Jediná chvíle, kdy měl na hlavě cosi červeného, je paruka zdravotní sestřičky v jedné scéně Temného rytíře. Mohl bych na základě tohoto jistě začít rozvíjet zaručené teorie, že Holmes je mezi vražednými střelci první tranďák…)
Novinky.cz neváhaly propojit jakýkoli Holmesův čin s předcházejícím fikčním univerzem: „I použití plynových granátů při útoku v kině ukazuje, že se Holmes ztotožnil s Jokerem, který zabíjel své nepřítele smrtícím plynem smíchu.“ Holmes přitom slzný plynem nikoho nezabil, pouze si pojistil, že jeho oběti byly bezmocné. Na slzném plynu není nic symbolického.
Chabým pokusem o prokázání znalostí je pak tato spekulace: „Masakr v kině mohl být inspirován 25 let starým komiksem s Batmanem, kde šílený střelec začne pálit do lidí v kině. V druhém vydání Návratu temného rytíře, který napsal Frank Miller, jenž později stál i za příběhem Sin City, zahájí postava Arnold Crimp palbu v pornokině, kde zabije tři lidi poté, co si poslechne pozpátku píseň Led Zeppelin Stairway to Heaven s údajnou skrytou modlitbou k Satanovi.“ Ano, ano, chce se zvolat, kino v denverské chudinské čtvrti Aurora je v podstatě pornokino a Arnold Crimp je v podstatě Joker, Bane i Holmes. Gratulujeme, brilantní!
Nejlépe tuto situaci diagnostikoval Scott Brown z magazínu Vulture.com. Podle něj jsou lidé událostmi, které si nedovedou reálně představit, natolik šokováni, že se z nich snaží vytvořit příběhy, které už připomínají to, co známe. Tím se aspoň základním způsobem srovnáme s něčím, s čím se nejde snadno srovnat. Překrucujeme realitu do „narativu“ a děláme z ní bezpečnější komiks. Nejde jednoduše o špatnou práci novinářů, jde o vyloženou potřebu bájit podle zažitých vzorů.
Nakonec se zdá, že skutečnost ani neumíme posuzovat jinak než prizmatem filmů a komiksů. Prvotní se stává fikce, která slouží jako obranný štít před realitou. Skutečné hrůzy popisujeme slovy „bylo to jako ve filmu“.
Pochopit se taková reakce dá částečně u amerických médií, která k události mají blízko. Je ale otázka, jestli je to opravdu silná psychologická potřeba i pro většinu čtenářů - řekl bych spíš, že jde o způsob, jak čtenáře spíše ohlupovat nebo je podceňovat.
Ano, James Holmes se skutečně vydává za Jokera, opravdu se stylizuje do podoby nějaké komiksové postavy, ale je to z jeho strany velmi špatná stylizace; jeho barva vlasů má asi podobně srandovní charakter, jako když si René ze stejnojmenného dokumentu Heleny Třeštíkové nechal na krk vytetovat „Fuck of People“ místo „off“. Chlape, děláš to špatně, chce se jen smutně pokývat hlavou. Není ale důvod, proč někomu na jeho špatnou stylizaci přistupovat a domýšlet mu ji.
Úplně nejhůře se to chápe u českých médií. Možná do nich ovšem píší homunkulové kombinující v sobě nikoli Jokera, Banea a Hádankáře, ale Lenocha (který neumí používat ani Google), Koumáka a Kutila, který musí suchá data o něco vylepšovat.
P. S. Za podněty k tomuto článku děkuju Vítkovi Schmarcovi
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
