Ten náš filmový humor

Autor těchto řádků aktuálně dlí na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Jednak by chtěl touto cestou pošťouchnout ty, kteří snad ještě váhají, zda mají přijet, je nejvyšší čas vyrazit, protože je to tu fajn a v neděli se už končí. A zároveň by chtěl v krátkosti přispět do debaty o současných českých filmových komediích, jíž tu nedávno otevřel Kamil Fila.

Začněme dobrou zprávou: včerejšek v Hradišti patřil fotbalu a autor těchto řádků může radostně říci, že pověsti nelhaly. Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka opravdu naprosto vybočuje ze záplavy humoristického balastu, jímž se zdejší studia zabývají a jehož tupost a trapnost se nejspíš zrodila spolu s normalizací, odkdy se divákům dokola neustále servírují příběhy o malých českých hajzlících, kteří jsou sice svině, ale takové směšné svině, takové ty, kterým se člověk může zasmát, říct si, že sám taková svině není a jít spokojeně spát.

Okresní přebor humor nezakládá na karikování, nepřehrává, nestaví scény na „hláškách“, nespoléhá se na přítomnost celebrit (obdivuhodně plaché herectví Luďka Soboty konečně ukázalo, že umožníte-li mu vystoupit z jeho letité role, přestane ze sebe dělat blbečka a odhalí svůj dekády ubíjený talent), je vtipný, uvěřitelný a skvěle natočený. Těžko bychom hledali v porevoluční kinematografii deset filmových komedií, o nichž bychom mohli říci něco podobného.

Prý že takový má být i Polski film. Autor těchto řádků musí říci, že není. V Hradišti ho viděl předpředevčírem a upřímně řečeno mu zkazil celý den. Hlášky, frky, opičky, celebritky, hysterie, onanistické zabírání se sama sebou, humor na první signální... Nechápe, proč by se měl něčemu takovému smát. Jak ale ukázalo hurónské přijetí nadšených diváků v narvaném sále, každý holt máme jiný smysl pro humor. Podvratného nebo takzvaně „pankáčského“ - jak se o filmu rozkřiklo už před premiérou - každopádně na téhle frašce (v níž nenajdete snad ani jednu uvěřitelnou scénu) není ani zbla. Je to normální masově přijímaná blbost, která vám neotevře vůbec žádný obzor a kterou klidně můžou promítat v autobuse hned po sluncích, senech či jahodách.

Nádherně podvratný je ale snímek, který tady běžel včera. Není to sice filmová komedie, nýbrž dokument, ale nic vtipnějšího autor těchto řádků už dlouho neviděl (Okresní přebor promine). Film Dva nula nezabírá nic jiného, než reálné dění na tribuně při fotbalovém derby Sparta x Slavia. Dialogy pořadatelů, dětských, radikálních či vypjatě afektovaných diváků a divaček by přitom takhle skvěle nenapsal ani Woody Allen. A takhle dokonale by je nezahrál ani Miroslav Krobot. Autor těchto řádků se obvykle v kině chová slušně. V případě Polského filmu po celou dobu nedutal a jak se u toho snímku sluší, nesmál se. U Okresního přeboru se párkrát neudržel a uchechtl se. U Dva nula se v několika momentech přistihl, že se směje jako blázen a ruší publikum.

Tož to by bylo v krátkosti z Hradišťa vše, v debatě o tom našem českém filmovém humoru budeme jistě dále pokračovat.