V květnu se stala hudební královnou crowdfundingu - tedy kolektivního financování, když od svých fanoušků prostřednictvím serveru Kickstarter vybrala 1,2 milionu dolarů na nahrávání své nové desky Theatre Is Evil (více si o tomto fenoménu můžete přečíst ZDE).
Nyní písničkářka Amanda Palmer dál pokouší hranice toho, o co je možné fanoušky žádat. Vzhledem k tomu, že si pro právě startující turné nemůže najmout stabilní dechovou a smyčcovou sekci, vyzývá fanoušky-profesionální hudebníky z jednotlivých měst, aby přišli, během odpoledne secvičili repertoár a večer si zahráli před publikem. Až potud je vše v pořádku, sympatický způsob participace.
Háček však spočívá v tom, že Palmer nabízí jako honorář pár piv, přátelská objetí a nějaké suvenýry z turné. Jako kdyby si už dopředu říkala, bůhví kdo vlastně přijde. A proti tomu se v rozhovoru pro The New York Times okamžitě ohradil prezident Americké federace hudebníků Raymond M. Hair Jr.: „Pokud tu je potřeba, aby nějaký hudebník vystoupil na scéně, měl by za to být odměněn. Hraní je práce, která má svou hodnotu, a ta by měla být respektována.“
Ozval se i zapřísáhlý vyznavač punkového přístupu k hudbě, kytarista a producent Steve Albini: „Cením si soběstačnosti a nezávislosti na čemkoli, a to dokonce (nebo především) i na publiku.“
Palmer opáčila, že pokud jsou fanoušci spokojení, publikum spokojené i muzikanti spokojení, nevidí ve své nabídce problém. Celý incident se ale týká také debaty, kde leží rozdíl mezi amatéry a profesionály. A co je ještě vkusné žádat po svých příznivcích, aby pro vás udělali. Přičemž Amanda Palmer naznačila dělící čáru přímo na jednom pódiu.
Plánuje soustředit svou maličkost a členy své kapely Grand Theft Orchestra, tedy muzikanty hrající za honorář, a skupinku nadšenců, kteří vystoupí za hubičku (to není řečeno obrazně). Všichni společně se přitom postaví před platící publikum.
V kreativních oborech je ohromné množství lidí, kteří jsou ochotní dělat věc pouze pro věc samu. Má to své kouzlo. Ostatně i Amanda Palmer má za sebou minulost, kdy postávala na ulicích měst coby živá socha a čekala, kdo jí hodí pár mincí do klobouku. Nabídka na společné hraní je v základě dobře míněné gesto. Ovšem v okamžiku, kdy nadšení jedněch umělců pomáhá byznysu druhých, přestává kouzlo působit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
