Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Doba večírků je pryč. Studenti zvážněli

Kadyrov je hlavní podezřelý :: Evropská armáda :: Proměna univerzitní knihovny :: Jak z Číňana vyrobit Američana

Seriálu Mladí v partě popisoval divoký život čtveřice vysokoškolských studentů na začátku 80. let • Autor: BBC
Seriálu Mladí v partě popisoval divoký život čtveřice vysokoškolských studentů na začátku 80. let • Autor: BBC

Otázka, kdo zavraždil ruského opozičního předáka Borise Němcova, se omezila na dotaz, zda věříme, nebo nevěříme oficiální ruské verzi. Ruská justice nabídla pětici Čečenců v soudní kleci; minimálně jeden z nich, Zaur Dadajev, se k činu přiznal. Motivem mají být Němcovovy sympatie ke karikaturistům z francouzského Charlie Hebdo, jež prý vzbudily v oddaných čečenských muslimech potřebu si to s jedním z nejvýznamnějších odpůrců vládce Kremlu vyřídit. Nic jiného se z Ruska už téměř jistě nedozvíme.

Tato verze samozřejmě vyvolává jistou míru pochybovačných reakcí. ”Příběh má zjevnou slabinu, která začíná už tím, že Němcov nebyl antimuslimský radikál,” píše například v komentáři pro Bloomberg View Leonid Beršidski. Autor několika knih a zakladatel ruského ekonomického listu Vědomosti připomíná, že Čečenci jsou v Rusku univerzálním symbolem zla a nespoutaného násilí.

Kadyrov a Putin • Autor: Globe Media /  Reuters
Kadyrov a Putin • Autor: Globe Media / Reuters

On sám byl v roce 2006 předvolán k soudu, aby svědčil v případu vraždy šéfredaktora ruské verze časopisu Forbes Paula Chlebnikova, z níž byli obviněni tři později osvobození Čečenci. Podobně se vyvíjel případ vraždy novinářky Anny Politkovské: Beršidski zdůrazňuje, že ani v jednom případě mu dodnes není pochopitelný motiv údajných vrahů.

Deník Finacial Times připomíná, že právě scénáře vraždy Politkovské a Němcova jsou si až groteskně podobné. “Z její (Politkovské) vraždy bylo shledáno vinnými pět čečenských mužů, někteří z nich příbuzní, zůstává ale nejasné, kdo vraždu nařídil. V případě Němcova bylo v sobotu zatčeno a obviněno pět čečenských mužů, někteří z nich příbuzní, není ale jasné, kdo vraždu nařídil,” píše s lehkým pobavením britský deník.

I když však západní média začnou brát obvinění vážně, vycházejí jim zajímavé věci. Do celé věci se vnesl ještě větší zmatek čečenský prezident Ramzan Kadyrov. Ten domnělého vraha Dudajeva označil za “skutečného ruského vlastence” a “oddaného, hluboce věřícího muže”. Čečenský prezident, dosazený do úřadu Kremlem, Dudajeva dobře zná, je to bývalý velitel jemu oddaných jednotek čečenského ministerstva vnitra.

Gérard Depardieu (vpravo) a čečenský prezident Ramzan Kadyrov • Autor: Globe Media /  Reuters
Gérard Depardieu (vpravo) a čečenský prezident Ramzan Kadyrov • Autor: Globe Media / Reuters

Zmíněným Financial Times tak coby skutečný hybatel útoku stále jasněji vychází právě čečenský prezident - nebo snaha Kremlu vše na něj hodit. Mluví se buď o možnosti boje mezi jednotlivými frakcemi rozklíženého Putinova režimu, nebo o snaze Kadyrova zavděčit se Putinovi a vybudovat si silnější pozici na ruské politické scéně (k této verzi se podle všeho přiklání i americký The New York Times).

“Vražda Putinova oponenta Kadyrovovým podřízeným pravděpodobně vládce Kremlu a jeho vazaly sblížila,“ končí komentář Bloomberg View. „Putinovi nepřátelé jsou nakonec i nepřáteli Kadyrova. Jenom nenaznačujte, že na ulicích Moskvy už vypukla koordinovaná hybridní válka. Stoupenci obou mužů budou tvrdit, že všechno je jen náhoda. Tihleti Čečenci přece umějí být pořádně horké hlavy."

Jak se situace v Rusku a jeho okolí komplikuje, roste v Evropě nervozita. Prohlášení šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, že Evropa potřebuje vlastní evropskou armádu, do této atmosféry dobře zapadá. Juncker s nápadem přišel v rozhovoru pro nedělní vydání deníku Die Welt a hned si vysloužil pochvalu (většinou ze strany Německa) i drtivé odmítnutí - většinou ze strany Velké Británie, pro kterou je něco jako společná evropská armáda naprosto nepředstavitelné.

Bývalý norský premiér Stoltenberg se ujal funkce šéfa NATO. • Autor: ČTK, AP
Bývalý norský premiér Stoltenberg se ujal funkce šéfa NATO. • Autor: ČTK, AP

Junckerovo vystoupení může vypadat jako plácnutí do vody, ve skutečnosti se ale zjevně opírá (mimo jiné) o nedávnou studii bruselského think tanku The Centre for European Policy Studies, jejímž autorem je mimo jiné bývalý šéf evropské zahraniční politiky Javier Solana. Studie zdůrazňuje nejen zhoršující se bezpečnostní rizika (od Ruska až po islamisty), ale také zhoršující se stav osmadvaceti evropských armád v letech po finanční krizi a vlně úsporných opatření.

“Obranné rozpočty byly v posledních letech seškrtány zcela nekoordinovaně,“ píší autoři. “Zároveň evropské země stále vynakládají společně na obranu 190 miliard eur, aby udržely v chodu 28 různých armád, v nichž dohromady slouží 1,5 milionu vojáků.” Celý systém je dlouho znám neefektivností, překrýváním zdrojů, neschopností propojit stávající armádní systémy. Zjednodušeně řečeno: jedna pořádně financovaná a řízená armáda má šanci představovat mnohem účinnější sílu než osmadvacet špatně financovaných a chaotických vojsk.

To zní na první pohled rozumně, ale pak přijde řada otázek. A je jich víc než dost, i když vynecháme občas lehce extravagantní britské námitky; šéf UKIP Nigel Farage se třeba strachuje, s jakou ochotou by evropská armáda hájila Gibraltar proti Španělsku, Falklandské ostrovy proti Argentině, a zda by nezatáhla(!) Británii do války na východní Ukrajině.

Co NATO? Jak by vypadalo spojenectví se Spojenými státy, když existuje podezření, že pro některé méně proamerické členy EU je právě tohle cesta, jak spojenectví s Amerikou oslabit? The Wall Street Journal dokonce cituje Jonathana Eyala z londýnského think tanku the Royal United Services Institute, který tvrdí, že podobný nápad je ten nejhorší možný - může být v Moskvě interpretován tak, že mezi Evropou a Spojenými státy vládne nedůvěra a že je mezi spojence případně možné vrazit klín.

Britská armáda • Autor: Globe Media /  Reuters
Britská armáda • Autor: Globe Media / Reuters

Společná armáda by každopádně znamenala naprostý zlom v evropské integraci. Pro představu, v tuto chvíli EU sdílí finanční prostředky ve výši zhruba jednoho procenta evropského HDP. Pokud by evropská armáda měla dodržovat závazky vůči NATO, museli by jen do ní Evropané investovat minimálně 2% společného HDP - což by znamenalo skokové prohloubení spolupráce a možná i evropské obranné daně.

To by si zcela jistě vyžádalo hluboké politické změny; společná armáda prostě znamená společný stát. K velení evropských obranných sil se už teď hlásí jednotlivé evropské instituce - Evropský parlament si představuje, že to bude právě on, kdo bude mít evropské vojáky pod palcem.

Všechno je samozřejmě otázkou motivace. V tuto chvíli má taková míra federalizace Evropy odpůrce často i mezi zarytými Evropany: bývalý švédský ministr obrany Carl Bildt tweetoval, že “evropská armáda není ani realistická, ani žádoucí” a že jednotlivé armády NATO jsou mnohem lepší. Na druhé straně je zjevně docela nadšené Německo, a pak je tu realita: trable s obranou mají i ti hrdí Britové. Škrtají výdaje na armádu, mají problémy udržet v chodu alespoň jednu letadlovou loď a skotští nacionalisté, bez nichž stále pravděpodobněji nepůjde sestavit příští britská vláda, jim odmítají povolit modernizaci jaderných ponorek.

Sama skutečnost, že se úvahy rozjíždějí směrem ke společné evropské armádě, ale něco napovídá. Nic tak nezostří evropskou mysl jako pořádná hrozba z Východu. V tuto chvíli znějí podobné úvahy jako evropské geopolitické sci-fi, to se ovšem může rychle změnit, pokud začne na východním křídle Evropy dál přituhovat. A je nepochybně dobře, že Rusové podobné hlasy z Evropy slyší.

„Slyšet je jen šustění obalů od čokoládových tyčinek a chipsů, jejichž konzumace je tady zakázána. Za okny je hluboká tma a hodiny trpělivě odtikávají čas. Kdosi, koho zmohly matematické modely, tiše chrápe zhroucen v křesílku. Dvojice si v prosklené kukani tiše přehrává své zítřejší vystoupení na semináři.“

ayayayay • Autor: Respekt
ayayayay • Autor: Respekt

Novináři z Financial Times se vydali na návštěvu univerzitní knihovny v anglickém Readingu a z jejich článku je cítit, že jimi atmosféra místa trochu otřásla. Na britských univerzitách se zásadně změnila atmosféra. Osmdesátá a devadesátá léta byla ve znamení nekončících pijatik a drogového oparu. Teď novináři - kteří na svá veselá léta zjevně rádi vzpomínají - popisují, jaké ovace vyvolalo oznámení, když zmíněná knihovna v Readingu oznámila, že vyhověla žádosti studentské unie a zavedla nepřetržitý čtyřiadvacetihodinový provoz. Název článku v nedělních Financial Times je ostatně výmluvný: New Young Puritans: students get serious (Noví mladí puritáni: studenti zvážněli).

Zásadní změna v přístupu ke studiu prý nastala ze dvou důvodů. Tím prvním je školné, které se v Británii z původních 1000 liber ročně zavedených Tonym Blairem vyšplhalo na dnešních 9 000 liber (o britském školném a jeho stoupající neoblibě si můžete přečíst více v příštím Respektu). Školné posílá dnešní studenty do světa s průměrným dluhem přes 40 000 liber (více než 1,5 miliónu Kč), což k bezstarostnosti vysokoškoláků dvakrát nepřispěje.

Druhým motivem je situace na trhu práce. Vysokoškolský titul má stále více lidí, ale po krizi pracovních příležitostí není nazbyt. Novináři tak nacházejí na britských univerzitách vystresované a upjaté mladé lidi dělící čas výhradně mezi šprtání ve studovnách, práci na částečný úvazek a neplacenými stážemi, jež jim mají pomoci vylepšit si životopis a zaseknout drápek v nějaké kýžené firmě.

Z textu je cítit jistá míra znechucení na straně bývalých rozevlátějších studentských typů sedících dnes v klimatizované redakci ekonomického deníku. Ale kromě toho v něm padají pozoruhodná čísla. Požívání nelegálních drog kleslo na polovinu. Počet studentů vyrážejících na pověstné tahy se propadl z 29 procent na 18. Studenti ve velkém přestávají i kouřit. “Je neuvěřitelné, jak tato generace mladých lidí dokáže sama sebe vnímat jako produkt, který je potřeba prosadit na trhu,” citují novináři jednu z profesorek na univerzitě v Durhamu a konstatují, že společenský život studentů se začíná podobat společenskému životu lidí středního věku.

Někoho dnešní život na Západě pohoršuje, jiný o něm sní. Několik amerických deníků přineslo nedávno zprávy o rozsáhlém zátahu proti organizovanému turismu čínských žen, které jezdí do Spojených států porodit svého potomka. Výlet přijde podle The New York Times až na 60 000 dolarů. Smyslem cesty není lékařská péče, ale zajištění amerického občanství pro dítě i jeho rodinu.

“Výhod je příliš mnoho," píše The Washington Post. Dítě narozené ve Spojených státech má automaticky nárok na americké občanství a pas. Díky tomu může navštěvovat americké školy v doprovodu svých rodičů. Může žádat o půjčky, jež jsou dostupné pouze americkým občanům. Když doroste do dospělého věku, může požádat o zelenou kartu pro celou svou rodinu. Sítě speciálních hotelů (jedná se o poměrně luxusní záležitost) má i další lákadla - například život v prostředí s podstatně nižším stupněm znečištění životního prostředí, než nabízí Čína.

Maminkám se doporučuje, aby se na cestu dobře připravily. Nejlépe je cestovat nejdříve do nějaké dobře známé turistické destinace - třeba na Floridu nebo Havaj, kde je přece jenom snazší přesvědčit imigrační úředníky o čistě turistických záměrech. Brožury radí pořídit si volné šaty, aby těhotenství nebilo tolik do očí (i když samozřejmě zakázat těhotné ženě turistiku úplně nejde).

V turistické destinaci pak nastávající maminku vyzvednou zástupci “cestovní agentury”, kteří ji přepraví do zmíněného hotelu. Celá operace je technicky vzato z větší části legální (porodit dítě ve Spojených státech není samozřejmě zakázáno). Jediným kompromitujícím momentem je nutnost uvést při vstupu do země nepravdivý účel návštěvy a dopustit se tak klamání úředního šimla (pokud lze lež prokázat, má falešnice problém s americkým zákonem podobně, jako když terorista lživě na úřední formulář nepřizná, že je terorista).

Nový byznys je záležitostí středních vrstev: vše je zaplaceno, matky přijíždějí na platná turistická víza a mají v zemi předem vše dobře zajištěno. Ubytování je podle zpravodajství amerických médií spíše luxusní a cena pobytu se liší mimo jiné podle množství čínsky mluvících chův, které jsou čerstvé mamince k dispozici v týdnech bezprostředně po porodu. Zájem je veliký: noviny citují čínské úřady, podle nichž se jenom v roce 2012 ve Spojených státech narodilo čínským ženám 10 tisíc nových Američanů.

Video: Firma Apple oficiálně představila ultratenký notebook a zejména své chytré hodinky - první zcela nový typ produktu od dob Stevea Jobse. Rychlé ohlasy se pohybují v rozpětí od „krok vedle, který firmě způsobí problémy“ po „věc, která z bilionové společnosti udělá trilionovou“ - tedy v našem kontextu z miliardové bilionovou. Zde ještě diskuse o tom, zda je pro Apple víc funkčnost, nebo design.

Kulturní tip: Metronomy. Lucerna Music Bar, Praha, 11. 3. Rodák z britského Totnes Joseph Mount založil Metronomy v roce 1999 coby projekt jediného muže. Respektive projekt jediného teenagera. Tou dobou ještě chodil na střední a žil u rodičů. Teprve poté, co se za studií přestěhoval do Brightonu a začal DJovat v tamních klubech, stala se z jeho kariéry seriózní záležitost. Vedla k natočení debutu Pip Paine (Pay the £5000 You Owe), na němž dal průchod své lásce ke Kraftwerk či Talking Heads. Následující Nights Out a The English Riviera natočené s kapelou mu již přinesly uznání kritiky i nominaci na Mercury Prize. Skupina nyní koncertuje s loňským albem Love Letters.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].