Šimpanze jsem se nikdy ani nepokoušela měnit

Zasedání afghánské Národní bezpečnostní rady začalo nedávno slzami; mužem, který se rozplakal, nebyl nikdo jiný než generál Abdul Rašíd Dostúm, někdejší spojenec sovětských okupantů Afghánistánu a jeden z nejsilnějších afghánských válečných vůdců. „Nikdo mi nevolá,“ bědoval současný první viceprezident země a vlivný zástupce uzbecké menšiny v místnosti plné nejmocnějších lidí včetně prezidenta. „Chtěl jsem pomáhat této zemi. Udělali ze mě generála, ale nikdo se teď se mnou ani neradí.“ 

Jako kandidáta na viceprezidenta si Dostúma během loňské předvolební kampaně vybral pozdější vítěz voleb a dnešní úřadující prezident Ašraf Ghaní. Byl to pokus nasadit vlkovi ohlávku: obránci lidských práv Dostúma obviňují z válečných zločinů, kterých se mocný hráč občasné války z 90. let měl dopouštět na svých momentálních odpůrcích; spojení s generálem ale přineslo Ghanímu důležitou podporu Uzbeků v připravovaných volbách.

I díky ní pak Ghaní skutečně zvítězil a svému spolukandidátovi se odvděčil důležitým, avšak pouze formálním postem ve vedení země. Snaží se totiž, aby kontroverzní váleční vůdci minulosti ztratili v politice vliv. Schází mu však mazanost a politická obratnost jeho předchůdce Hamída Karzáího, a tak není jisté, jak to celé nakonec dopadne.

Aby se teď upozaděný Dostúm zabavil, pečuje o fyzickou zdatnost národa: vyzývá k pravidelnému cvičení, organizuje přípravu atletů na olympiádu, stará se o fotbal a podobně. Jak píší The New York Times, rozhodně ho to však neuspokojuje. Hledá způsob, jak znovu vyzbrojit své bojovníky, kterých v některých fázích občanské války bývalo až 50 tisíc. To by nejen posílilo jeho vliv, ale také mu poskytlo kontrolu nad nemalým množstvím finančních prostředků, které by si oživení milic vyžádalo.

Zatím Dostúm zůstává u efektních gest a tirád; zasedání bezpečnostní rady jsou prý mnohem zábavnější, když je přítomen. Kdyby se však prezidentovi Ghanímu něco stalo, usedne nevyzpytatelný válečník, proslulý neustálým přebíháním mezi různými stranami konfliktů, do prezidentského křesla. A že se prezidentovi něco přihodí, to v tak neklidné zemi rozhodně není vyloučeno.

Krátkozrakost zřejmě není způsobena zíráním na obrazovky počítačů, sledováním televize či vytrvalou četbou knih, ale pobytem ve vnitřním prostředí budov. Jak píše tento týden na svém webu časopis Nature, epidemie krátkozrakosti propukla začátkem 20. století a od té doby sílí - v některých oblastech Asie zasáhla až 95% populace.

Teorie, že za to mohou právě knihy či počítače, se však nepotvrzuje. Různé výzkumy ukazují, že lidé, kteří mají zrak v pořádku, nečtou a nezírají do obrazovek méně než ostatní; zato však více pobývají venku. Očím nejspíš pomáhá jasné denní světlo, ale svou roli může hrát i ostření zraku do větších dálek.

Těžko říci, jak by se život britské primatoložky a ochránkyně životního prostředí Jane Goodalové odvíjel, kdyby v jeho klíčovém okamžiku, jednoho březnového dne roku 1957, nezasáhla šťastná náhoda: dva roky si šetřila na vysněnou cestu do Keni, dělala číšnici, sekretářku, pomáhala na poště. Teď konečně stála v přístavu a měla nastoupit na loď do Mombasy. Jenže nenašla pas; musel jí někde vypadnout z kabelky.

Zoufalství ale vystřídala úleva, když k ní na molu dorazil pracovník cestovní kanceláře, kde si kupovala lodní lístek. Někdo její pas našel založený v prospektu cestovky, zanesl ho na uvedenou adresu a kancelář začala okamžitě jednat. Jak se píše v životopisném článku v The New York Times Magazine, zřejmě díky této základní lidské ochotě řešit cizí problém se právě Goodalová stala prvním vědcem, díky němuž se začal výrazně měnit pohled na nejbližší příbuzné člověka – šimpanze. 

Dalším rozhodujícím momentem v jejím životě bylo setkání se slavným paleoantropologem Louisem Leakeym v Nairobi. Leakey z ní udělal asistentku v místním přírodovědném muzeu, kde byl kurátorem sbírek, a tři roky testoval její schopnost věnovat se mravenčí práci, často při vykopávkách v poušti rozpálené africkým sluncem. Především jí ale vysvětloval svůj tehdy ještě nikterak všeobecně přijímaný názor, že studium divoce žijících šimpanzů může prozradit hodně o tom, jak žil a jak se choval dávný společný předek člověka a šimpanze. Nakonec jí nabídl, aby tento výzkum prováděla právě ona - v rezervaci Gombe v dnešní Tanzanii.

V roce 1960 si Goodalová v Gombe, na břehu jezera Tanganika, postavila první stan. Další čtvrtstoletí zkoumala zdejší šimpanze - a ačkoliv začínala jako laik, bez vysokoškolského titulu, stala brzy nejznámější světovou primatoložkou. Objevila, že šimpanzi používají nástroje, loví a pojídají kromě rostlinné potravy i maso, pořádají zabijácké výpravy s cílem zabít osamělé členy jiné skupiny, mají složité společenské uspořádání, projevují emoce. Prostě se nám podobají mnohem víc, než si tehdy přední primatologové v pohodlí svých kanceláří byli ochotni připustit.

V polovině 80. let Goodalová vědeckou dráhu náhle ukončila a rozhodla se, že se nadále bude věnovat ochraně šimpanzů a pralesa, kde žijí. V tom pokračuje dodnes. Co všechno pro ochranu přírody dělá, kolik má jednaosmdesátiletá aktivistka stále energie, jaké její vyčerpávající úsilí přináší výsledky a jak hledí na svět, se dočtete ve zmíněném článku.

Rozdíl mezi tím, kdy pracovala jako výzkumnice, a nynějšími aktivitami, když přesvědčuje oficiální místa v Tanzanii i zahraniční vlády, aby zajistily ochranu pralesa, shrnuje jednoduše: „Za většinou věcí, kterých jsem jako aktivistka dosáhla, je způsob, jakým mluvím s lidmi. Šimpanze jsem se nikdy ani nepokoušela měnit.“ 

K oceánům skrytým pod ledem, které již známe z jiných těles sluneční soustavy, přibyl nedávno další: ukázalo se, že kromě Europy má podpovrchový oceán i další z velkých Jupiterových měsíců, Ganymed.Je slaný, s mocností vody zřejmě mnohem větší než na Zemi - mohla by se pohybovat v desítkách či několika stovkách kilometrů. 

Existenci oceánu počátkem tohoto století poprvé naznačily údaje ze sondy Galileo a nyní ji potvrzují pozorování provedená Hubbleovým kosmickým dalekohledem. Ganymed je totiž poměrně velký měsíc – výrazně větší než pozemský – a má vlastní magnetické pole.

To pak v interakci s nabitými kosmickými částicemi vytváří polární záři, kterou lze v ultrafialovém oboru spektra spatřit pomocí zmíněného orbitálního teleskopu. Magnetické pole Ganymedu se přitom prolíná s magnetickým polem Jupiteru, přičemž záře se kvůli tomu „kolébá“ sem a ta tam. A právě toto kolébání může prozradit leccos o vnitřní struktuře tělesa.

Oceán bychom našli i v okolí Saturnu, na jeho měsíci Enceladu. Jeho hladinu přikrývá asi 30 -40 kilometrů mocná vrstva ledu a hloubka vody dosahuje asi deseti km. První důkaz se objevil v roce 2005, kdy sonda Cassini v oblasti jižního pólu Enceladu vyfotografovala gejzír vodní páry a dalšího materiálu tryskající do kosmu, zřejmě výsledek vulkanické činnosti pod ledem. Celkem bylo na měsíci identifikováno asi 100 gejzírů.

Věděli jste, že na neobjektivnost České televize si nestěžuje jen Andrej Babiš, ale také jednotlivci i pracovní kolektivy z celé země? Včetně senátora Oberfalzera, který poukazuje na nevyváženost reportáže o prolomení limitů těžby v pořadu Zprávičky dětského kanálu ČT? „V reportáži například nevystupuje žádné dítě, které by se těšilo na svůj nový domov na mosteckém sídlišti. Nepochybujeme, že by autoři reportáže dokázali takového vhodného respondenta nalézt, například ve spolupráci s PR oddělením společnosti Severní energetická,“ odkrývá podstatu stížnosti v Hospodářských novinách Jindřich Šídlo.

Video: Záznam na stránkách časopisu Science ukazuje, jak orangutan používá ruku (pouze jednu, druhou se drží větve) coby megafon podobně jako člověk, který spojí dlaně kolem úst, když na někoho volá. Orangutani tak zesilují varovné signály a propůjčují jim hlubší tón. Čím hlubší, tím většího zvířete se varování zřejmě týká.

Kulturní tip: Submarino. ČT art, sobota 21. března 22:10. Drsné a zároveň emotivní sociální drama o dvou bratrech, kteří na kodaňské periferii zkoušejí překlenout trauma z dětství. Svou vnitřní silou snímek připomíná, že jeho  autor Thomas Vinterberg je spolutvůrcem Dogma 95. Od tohoto strohého filmařského manifestu se však vzdaluje propleteným rámcovým příběhem a bohatým hudebním doprovodem.