Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Až nebudeme jíst nic z živých bytostí a soukromí bude zrušeno

Hlídka ideologické čistoty :: Válka v duších :: Řecko a Moskva :: Za sto let ode dneška :: Co ovlivňuje start do života

Za sto let ode dneška, odhadují Klein s Cavem, budeme jíst jen syntetické potraviny, nic pocházejícího z živých bytostí • Autor: ČT
Za sto let ode dneška, odhadují Klein s Cavem, budeme jíst jen syntetické potraviny, nic pocházejícího z živých bytostí • Autor: ČT

Za sto let ode dneška, probouzejí naši předstvivost Klein s Cavem, budeme možná jíst jen syntetické potraviny, nic pocházejícího z živých bytostí                                         foto: ČT

Pokud jste patřili mezi ty, kteří vítali průjezd amerických vojáků po českém území, tak jste hlupáci. Hlídka ideologické čistoty Petr Bittner a Apolena Rychlíková je naštěstí jako vždy na stráži a připomíná všem, co je správný výklad současných událostí. Byla by škoda tento text minout, protože zatím se pozornost nespravedlivě poutala jen k výrokům Jiřího Vyvadila. Tohle ale přesahuje jeho nejlepší prohlášení.

V článku jsou takové perly jako: „umělci hrají ve svém světě za obláčkem beckettovskou hru na novou avantgardu smyšleného disidentství“ (tady člověk úplně cítí radost autorů z každého slova, které je napadlo) anebo celý závěr textu: „Česká republika je tak předurčená k jedinému vyššímu účelu. Tím je postupná geopolitická transformace v malou plující rybičku, která touží přeskočit Německo i Francii s jejich nezajímavými dějinami filosofie a osvícenství, hupsnout do Atlantiku a vplout přímo do pr…e Americe, jejíž bezpečné lůno se tak lákavě tvaruje okolo konečníku nad Floridou.“

Hned se člověk cítí bezpečněji - a obavy, že se na východě Evropy odehrává něco nebezpečného, se rozplývají.

„Čekají na nás?” ptá se Olga Iščenko, starostka města Pervomajsk na východě Ukrajiny, jež ovládají proruští rebelové. Tuto otázku položila reportérovi týdeníku The Economist Timovi Judahovi, který napsal pro The New York Review of Books strhující reportáž z míst, kde sice ustaly boje, ale válka přetrvává v duších lidí. Otázkou mínila, zda ve městě Popasnaja vzdáleném osm kilometrů a ovládaném ukrajinskou armádou lidé čekají, že budou osvobozeni rebely.

Poničená ukrajinská města, ilustrační foto • Autor: ČTK, AP
Poničená ukrajinská města, ilustrační foto • Autor: ČTK, AP

Obě města jsou si podobná velikostí původně s pár desítkami tisíců obyvatel a stylem života, většina obyvatel však utekla do Ruska nebo na západ Ukrajiny. A jsou si podobná i teď: zničenými domy, bídou těch, co zůstali, z nichž většina jsou penzisté. V Pervomajsku je to však přece jen o něco horší.

Staří lidé se nemůžou dostat k důchodům, protože to by se museli zaregistrovat v oblasti, která patří pod ukrajinskou vládu; na to však nemají peníze ani odvahu. Tim Judah nepotkal nikoho, kdo by chtěl město vrátit pod vládu Kyjeva. „Potom, co zažili?“ ptá se lékařka Natalja Sokoliková a má na mysli oběti ukrajinského ostřelování.

Do Popasnaje se Judah dostává v obrněném voze místního řidiče a vidí, že zdejší poměry jsou o něco lepší, byť jen opravdu o málo, ale aspoň bankomaty fungují a lékaři ve zdejším špitále dostávají plat. Z 22 tisíc obyvatel ovšem zůstalo jen 5 tisíc.

Lékař Alexander Kavalčuk si myslí, že v nedalekém Pervomajsku je hodně lidí, kteří nesouhlasí s rebely – mluví s nimi mobilem a prý mu mnozí přiznávají, že takového života „mají plné zuby“. Jiní zase říkají, že i tady v Popasnaji je obyvatelstvo rozděleno napůl mezi ty, co chtějí patřit pod Kyjev a ty, kteří by raději patřili pod Moskvu. Jenže podstatou Judahovy reportáže je to, že vzájemná nenávist a vzpomínky na mrtvé, kteří byli zabiti druhou stranou, znemožňuje jakékoli sblížení obou měst.

„I když se do Pervomajska vrátí mír, zůstane trpkost. Už před válkou to bylo špatné místo k životu - a je těžké si představit, že by mohlo v budoucnu vzkvétat. Ale i kdyby podobně jako na Balkáně byly opraveny budovy, pokud tu nevznikne možnost pracovat, nebude důvod k návratu a tato místa zaniknou,“ píše Judah.

Odchod Řecka z eurozóny je stále více pravděpodobný a množí se zajímavé analýzy toho, jak se tomu dá ještě zabránit. Nebo jak aspoň zabránit tomu, aby byl „grexit“ chaotický -  což by poškodilo jak Řeky, tak eurozónu, která by ztratila pověst stabilního prostoru měnové unie. Slavný komentátor Financial Times Martin Wolf se obává scénáře chaotického odchodu, přestože si ho nikdo nepřeje. A to z prostého důvodu: že „v Řecku se vytrácí naděje, jeho partnerům dochází trpělivost a čas pro vyjednávání se zkracuje“.

Řecký premiér Alexis Tsipras s kancléřkou Angelou Merkel. • Autor: ČTK, AP
Řecký premiér Alexis Tsipras s kancléřkou Angelou Merkel. • Autor: ČTK, AP

Eurozona má podle něj na výběr jednu velkou a jednu malou možnost

. Pod tou velkou má na mysli udržet Řecko v eurozóně, což by znamenalo nový záchranný program, který by zohlednil jejich potíže a odpustil část dluhů výměnou za reformy. Tou druhou je připravit Řecko k řízenému odchodu z eurozóny, umožnit mu vznik alternativní měny, která by fungovala natrvalo nebo na nějaký čas, pokud by se Řecku podařilo bolestný proces reforem zvládnout a k euru vrátit se.

Je však stále více možné, že i všechny dobře míněné rady takových autorit, jako je Martin Wolf, padnou pod stůl. V takovém případě je tady navíc ještě jedna hrozba, kterou sám Wolf zmiňuje a zpráva deníku The Guardian ji potvrzuje. Řecký premiér Alexis Tsipras se začíná ucházet o přízeň Ruska a pro ruskou tiskovou agenturu prohlásil, že Řecko bude hledat nové možnosti spolupráce s Moskvou.

Jeho ministr pro energetiku Panagiotis Lafazanis navštívil Moskvu (Tsipras se tam chystá 9. dubna), kde se setkal se šéfem Gazpromu Alexejem Millerem a oznámil, že ruské firmy se budou podílet na těžbě ropy a plynu u řeckého pobřeží. Jak dodává Guardian, německá kancléřka Merkelová se zatím tváří klidně, hodně však znervózněl Washington, v jehož kuloárech se už mluví o potenciální hrozbě v jihovýchodním křídle NATO.

Start do života ovlivňuje dětem jejich socioekonomický status. Na této informaci není nic moc nového, ale argumenty, proč tomu tak je, se mnohdy lišily. Teď chudobu podrobil detailnímu zkoumání tým vědců z New Yorku a Los Angeles a dodal do debaty změřitelný biologický rozměr.

Mozek (ilustrační foto). • Autor: Van Wedeen/Massachusetts General Hospital & Harvard University Medical School
Mozek (ilustrační foto). • Autor: Van Wedeen/Massachusetts General Hospital & Harvard University Medical School

Vědci nasnímali mozek 1099 dětí, teenagerů a mladých dospělých v několika amerických městech. Mozek dětí z nejnižší příjmové třídy (méně než 25 tisíc dolarů ročně) měl až o 6 procent menší plochu než u jejich vrstevníků z nejvyšší příjmové třídy 150 tisíc USD. Rozdíly v mozkové struktuře se přitom týkaly hlavně oblastí spojených s řečí a vůlí. Úspěch v testech měřících paměť, čtení a další poznávací dovednosti rovněž stoupal přímo úměrně rodičovským příjmům.

Studie týmu vedeného neuroložkou z Columbijské univerzity Kimberley Noble příčiny těchto rozdílů nevysvětluje - jen poznamenává, že nějakou roli mohou hrát zděděné geny, ale větší vliv bude mít zřejmě prostředí, strava a stress. Možná proto jsou badatelé docela optimističtí v hledání nápravy. Jak naznačují výzkumy, jde prostě o lepší péči a výživu.

Jedna mexická studie, jak uvádí zpráva v časopise Nature Neuroscience, prokázala, že sociální dávky chudým rodinám zlepšily jazykovou úroveň a poznávací schopnosti jejich dětí během jednoho a půl roku.  Což, jak v magazínu Scientific American stvrzuje jeden z citovaných výzkumníků, je důležitá zpráva: pokud máte kvůli špatnému platu rodičů menší mozek než spolužáci, nemusíte ho mít menší věčně.

Berlínský lékař a autor několika vědeckých knih Stefan Klein se spolu s britským filozofem a žurnalistou Stephenem Cavem v magazínu Aeon pokusili o velkou výzvu - inspirovat naši představivost a naše svědomí. V textu „Hříchy minulé a budoucí“ načrtli hypotetický seznam věcí a chování, které dnes považujeme za běžné, či dokonce za správné, ale které za sto let budou naši potomci zavrhovat s více či méně znechuceným údivem, že něco takového bylo vůbec kdy možné.

4x technologie a rozvojový svět • Autor: Ericsson Mobility Report, ICA
4x technologie a rozvojový svět • Autor: Ericsson Mobility Report, ICA

Tedy podobně, jako se my dnes díváme na zvyky lidí z roku 1915, kdy věci jako rasismus, sexismus, antisemitismus, pohrdání ženami a nenávist k homosexuálům patřily ne k možnému, ale přímo vyžadovanému chování. Řada z těchto pohledů samozřejmě přežívá dál v mnoha našich spoluobčanech, ale už nepatří k obecné normě.

Za sto let ode dneška, probouzejí naši předstvivost Klein s Cavem, budeme třeba jíst jen syntetické potraviny, nic pocházejícího z živých bytostí, ať už zvířat či rostlin - protože naše znalosti jejich plného a složitého bytí nám to nedovolí. A spotřebitel 22. století možná nebude moci vypnout (natož vyhodit) svůj chytrý telefon bez souhlasu přístroje samotného.

Ty už dnes umí mluvit i rozumět řeči a jejich další generace se nepochybně doberou jisté, možná velmi sofistikované formy vědomí. Místo odhození na smetiště budou tedy staré telefony odkládány do nějakých „domovů“ pro vysloužilou umělou inteligenci…

Soukromí bude zrušeno jako znak podezřelého pokrytectví nebo rovnou krycí pláštík zločinu; naše finanční transakce včetně daňových přiznání budou volně přístupné na webu. Představa, že chybující, únavě a různým nepravostem podléhající lidské bytosti by mohly třeba řídit auto, nosit nabitou zbraň a dělat různé jiné nebezpečné věci, bude u našich potomků za sto let vzbuzovat kopřivku: všechno to budou dělat systémy umělé inteligence.

Normy se prostě mění a je zcela jasné, že se to jednou stane i s těmi našimi. Co s tím, ptají se Klein s Cavem, a nabízejí odpověď. Přemýšlet o možném zpětném ohlédnutí vnuků a pravnuků na naši dobu už teď - a přemosťovat tím propast mezi teď a potom.

Ptát se, za co nás jednou možná odsoudí naši potomci, je velmi užitečná pomůcka, která probouzí naše vlastní morální pohledy a nedovoluje nám brát se příliš vážně coby nějaký „vrchol civilizace“. „Naším cílem je zapálit naši morální představivost. Koneckonců: právům, která dnes máme, se těšíme proto, že v sobě naši předci našli odvahu vzepřít se tehdejším normám. Představovat si lepší svět je prostě prvním krokem k jeho realizaci. Debatami o tom, co může být morální a správné v budoucnosti, tuto budoucnost tvoříme. Stáváme se její součástí.“

Video: Dokument natočený v prostředí pěstitelských organizacích Navdanya (Indie) a Podie (Srí Lanka) ukazuje, jak lze zachovat biodiverzitu pomocí správy lesů a vod a pomocí uchování a distribuce semínek venkovanům.

Kulturní tip: Shield Patterns, Midaircondo. Palác Akropolis, Praha 2. 4. Temnotu hned ze dvou koutů Evropy nabídne čtvrteční večer v pražské Akropoli. Britské duo Shield Patterns spolu sice hraje pár let, ovšem už jeho loňský debut Contour Lines stačil sklidit dobré recenze. Především díky melancholické náladě, s níž navazují jak na ranou tvorbu Kate Bush, tak na triphopovou zasněnost poloviny devadesátých let. V porovnání s nimi jdou Švédky Midaircondo experimentálnější cestou. V jejich hudbě najdeme strojové elektronické rytmy, ale i držené tóny, éterické melodie, industriální mezihry a zpěv, který jako kdyby vše držel pohromadě.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].