Za vírou v konspirace není málo informací, ale myšlenková ledabylost

Andrej Babiš "nám dal trochu nůž na krk, že jestliže chceme, aby koalice fungovala, tak chce mít podniky pod kontrolou, tak jsem to pochopil", řekl novinářům ministr Jan Mládek. Koalice řešila Babišův střet zájmů, protože jeho firmy dodávají biopaliva státnímu podniku ČEPRO, na který dohlíží ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše.

Je vidět, že se vzdalujeme od sjezdu ČSSD, kde snad i uklízeči a uklízečky slibovali, že tvrdě zatočí se střetem zájmů šéfa strany ANO. Sociálním demokratům a lidovcům se nelze divit, že nechtějí položit vládu kvůli biopalivům, ale ustupovat tak snadno Babišovi by nemuseli. V odkazu na text ČT24 doporučuji si pustit i přiložené video. Zejména v čase 1:50 je zřejmé, kdo je v české vládě pánem.

O odsouzení Petra Kotta a Kateřiny Kottové už zřejmě slyšeli všichni. Tak jen krátký dodatek. V poslední době se často ve veřejném prostoru objevují teze, že emancipace policie a státních zástupců nemá žádné výsledky. Že to byla jen mediální bublina. Mezi argumenty například padalo i to, že Rath, Kott a Kottová byli před časem propuštěni z vazby. Jenže to s verdiktem nesouvisí, což můžeme nyní sledovat.

Odsouzen navíc byl v poslední době například bývalý náměstek ministra práce Vladimír Šiška, ve vazbě sedí kvůli manipulacím s veřejnými zakázkami někdejší ředitel Nemocnice Na Homolce Vladimír Dbalý apod. Policie a státní zástupci rozhodně nejsou dokonalí, nicméně podobné případy se tu dvacet let nešetřily.

Ve textu pro internetový magazín Aeon mu Quassim Cassam dal jméno Oliver, ale můžeme mu říkat tisíckrát jinak. V našich podmínkách se může jmenovat třeba stejně jako bývalý poradce předchozího českého prezidenta Petr Hájek. Jde prostě o ukázkový model člověka, který věří konspiračním teoriím. Tedy například, že teroristický útok na newyorská dvojčata neprovedla al-Káida, ale CIA. Nebo že lidé nikdy nepřistáli na Měsíci. Že ebola je uniklý virus z biologické zbraně. Že Romové dostávají větší sociální dávky než „slušní bílí Češi“, kteří jim navíc podle nových vládních plánů budou muset uvolňovat na úřadech místo v čekárně. Že holocaust neexistoval a vymysleli si ho Židé. Kteří, mimochodem, ovládají svět.

Text v Aeonu zkoumá, proč vlastně lidé těmto podivným „teoriím“ navzdory dostupným důkazům věří. Obecně hlásaný názor je, že tak dělají proto, že nemají dost správných informací. S tím Cassam, profesor filozofie na warwické univerzitě, nesouhlasí. Podle něj Oliver a jemu podobní věří konspiracím proto, že je k tomu vede druh jejich intelektu: naivní a v jistém smyslu důvěřivá, netolerantní a snadno manipulovatelná konspirační mentalita.

Naivita, myšlenková ledabylost, intolerance, tupost a předsudky jsou příkladem intelektuálních neřestí, které Cassam staví do protikladu myšlenkových ctností - jako je pokora, pozornost, uvážlivost. Pokud k vašemu intelektuálnímu stylu patří hlavně ty první, budete to mít s pečlivým promýšlením složitých jevů a pravd těžké. A pravděpodobnost, že sáhnete po nějakém nedokazatelném, ale přehledně a rázně znějícím výkladu světa typu Za všechno může CIA (nebo Židé nebo cikáni) stoupá.

Debaty s Olivery-Hájky jsou samozřejmě těžké, ba nemožné. Protože konspirátoři si o sobě nemyslí, že by byli naivní, myšlenkově ledabylí a jednostranně zaměření - oni mají dojem že tyto charakteristiky sedí daleko spíš na jejich odpůrce, naivky věřící „systému“, „oficiálním informacím“, „lživým médiím“. Námitka, že o naivitě či rozumnosti nějakého výkladu rozhodují dostupné a důvěryhodné důkazy, nikoli „oficiálnost“ zdroje, jim v naprosté většině nic neříká. Proto je zásadně důležité nenechat se zlákat do pasti myšlení, které přesvědčivost důkazu považuje za věc subjektivního rozhodnutí.

„Padl Babylón, padl Řím, i na Hindhead jednou dojde,“ říká postava jedné z her G. B. Shawa a britští diváci na přelomu 19. a 20. století dobře věděli, konec kterého tehdejšího impéria dramatik svou narážkou věští - Hindhead je vesnička v Anglii. A jak si všímá Gideon Rachman ve Financial Times, dnes naopak zaujalo několik význačných Britů vůdčí roli mezi „proroky pádu“ globálního impéria současnosti - Spojených států amerických.

Jsou to britští historici vyučující na amerických univerzitách: Paul Kennedy z Yale, Niall Ferguson z Harvardu a Ian Morris ze Stanfordu. Ve svých věštbách amerického ústupu ze slávy se přitom opírají právě o britskou imperiální zkušenost a věří, že podobný osud čeká co nevidět i USA. „jedenadvacáté století bude patřit Číně,“ prohlašuje Ferguson.

Podle Rachmana mají tyto teze i reálný politický dopad. Jednak v Británii a obecněji u amerických spojenců, což komentátor Financial Times dokumentuje třeba na britském přistoupení projektu Čínou vedené Asijské investiční banky - navzdory americkému nesouhlasu. A za druhé tito významní intelektuálové ovlivňují i vnitroamerickou debatu a způsob, jakým na svoji budoucnost nazírají sami Američané.

„Možná mají tito profesoři pravdu a svět opravdu čeká velké mocenské přeskupení,“ píše Rachman. „Ale možná také jen planě projektují osud britského impéria na mnohem silnější Ameriku.“ Nehledě na řadu jiných rozdílných ekonomických ukazatelů, britská říše se zhroutila po dvou velkých válkách, které ji dovedly na pokraj bankrotu. Když se Spojeným státům podaří nejít stejnou cestou, mohly by si v pozici výkonné globální supermocnosti vést lépe.

Ve stejném deníku, kde Rachman popsal vliv britských profesorů na americké myšlení, publikoval svůj komentář o Evropě a Americe slavný profesor amerického původu Robert D. Kaplan, velmi vlivný autor mnoha knih o světovém dění.

„Odvážný“ není to slovo, které by člověk použil k charakterizování evropské politické třídy, píše Kaplan. Jinými slovy, evropští politici se odmítají podívat pravdě do očí, spoléhají se na to, že bezpečnost Evropy zajistí Američané, jak to dělali 70 let, a oni se můžou nadále starat o to, jak pro své voliče zajistit dobrý život. Jenže takhle to už dál nepůjde, říká Kaplan. Jeho komentář není výjimečný novým a překvapivým názorem, spíše chladnou tvrdostí a hutným shrnutím několika důležitých jevů, které staví Evropu do nové situace.

Celá galerie

Válka na Ukrajině odhalila, že dějiny se nezastavily a mír není věčný. Jenže - jak píše Kaplan - evropské elity jsou „posthistorické“ a nebezpečí války si odmítají přiznat. Žít v dějinách totiž znamená „žít ve světě neustálé hrozby, kde neexistuje noční strážník udržující mír mezi národy“. A to dnešní Evropané nedělají, protože zapomněli na to, co je to válka. Od té poslední uplynulo 70 let, což je mnohem delší období než mezi napoleonskými válkami a francouzsko-pruskou válkou v 19. století.

Americký bezpečnostní deštník tady však nebude navždy. Americká politika vůči Evropě se mění a není to jen tím, že prezidentem je Barack Obama. Mění se totiž americké politické elity. Ty proevropsky orientované jsou na odchodu, lidé, kteří si ještě pamatují druhou světovou válku, téměř vymřeli - a na jejich místo se dere nová generace elit, jejíž kořeny jsou v Asii a Latinské Americe. Pokud Evropané nezmění svůj postoj, americký prezident, ať jím bude kdokoli, už nebude cítit takovou odpovědnost vůči Evropě jako jeho předchůdci z dob studené války, uzavírá profesor Kaplan.

Zveřejněná data o podnikatelských náladách dala důkaz, že situace v eurozoně se stále zlepšuje. Jak píše ve své středeční webové poznámce analytik ČSOB Jan Čermák, může za to nižší cena ropy, slabší kurz eura a výrazně nižší úrokové sazby - důsledek masivních nákupů vládních dluhopisů ze strany Evropské centrální banky. Jak Čermák upozorňuje, jediný stát eurozóny, který v tuto chvíli čelí opětovné recesi, je Řecko. To - jak je všeobecně známo - odmítlo nedávno po nástupu nové marxistické vlády spolupracovat s věřiteli, především s Německem.

"Řecká sága, která v podmínkách akcelerujícího růstu neváže takovou pozornost, se však blíží svému rozuzlení," píše Čermák. "Pozítří ještě Řecko dokáže uhradit splátku MMF ve výši 465 miliónu euro, příští týden pak zřejmě i vyplatit majitele pokladničních poukázek v objemu kolem dvou a půl miliardy euro; to však zřejmě bude pro státní kasu konečná. V první polovině května má totiž řecká vláda splatit MMF dalších 3,4 mld. euro a to bude po výplatě penzí na řecký státní rozpočet moc.

Je tedy pomalu na čase, aby Řecko zvolilo vůči věřitelům vlídnější tón. Prozatím se však děje přesný opak - řecký premiér dnes jedná v sankciovaném Rusku a včera řecký parlament počítal Německu dluh, který má zaplatit na válečných reparacích z druhé světové války - ten prý i s úroky činí 279 miliard euro…"

Video: Jak píšeme v novém Respektu, po šestnácti letech u satirického kormidla vystřídá v The Daily Show Jona Stewarta jedenatřicetiletý Trevor Noah. Zde jedna ukázka jeho humoru: 

Kulturní tip:  Eva Koťátková: Dvouhlavý životopisec a muzeum představ. Prádelna Bohnice, Praha, 8. 4.–27. 5. Tvorbou duševně nemocných autorů, již nyní představuje holšovický DOX,  se dlouhodobě zabývá i Eva Koťátková, která s nimi předloni vystavovala na Benátském bienále. Pro bohnickou Prádelnu připravila projekt, ve kterém opět zkoumá fyzické limity, jež pacientům diktují pravidla určovaná jimi samými i společností. „Výstava se snaží ukázat na specifický vztah díla a autora u těchto tvůrců - a to na široké škále srovnání záznamů vnitřních a vnějších obrazů, výňatků z chorobopisů i opakujících se klíčových motivů.“