Chystá se návrat odmítnuté smlouvy ACTA?

Proč bychom se měli zabývat něčím tak neuchopitelným, jako smlouvou o transatlantickém obchodním a investičním partnerství, když většina z nás přes Atlantik neobchoduje ani neinvestuje? Máme věřit varováním, že v připravované smlouvě vzniká “Super-ACTA”, tedy obdoba veřejností hlasitě odmítnutého staršího návrhu mezinárodní smlouvy, která měla zavazovat signatáře k uzákonění pravidel omezujících některé lidské svobody? Nebo má pravdu Evropská komise, která opakovaně zdůrazňuje, že o návrat této smlouvy nejde?

Oficiální zahájení vyjednávání smlouvy TTIP (Transatlantic Trade and Investment Partnership), též známé jako TAFTA (Transatlantic Free Trade Agreement) vyhlásili letos v únoru president Spojených států Barack Obama, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Méně kontroverzní část dohody má usnadnit vzájemný přístup na trhy postupným odstraňováním celních bariér, které přetrvávají hlavně v oblasti zemědělství. Ambicióznějším cílem je pak odstraňování tzv. netarifních bariér, tedy překážek, které vznikají kvůli rozdílným pravidlům na obou stranách Atlantiku. Ty v praxi prodražují vzájemný obchod ještě víc než cla.

Vyjednávači tu stojí před nesnadným úkolem co možná sjednotit předpisy v těchto oblastech a zároveň nesnížit platnou úroveň ochrany. Přitom celá smlouva má být podle Evropského komisaře pro obchodní záležitosti Karla de Gucht uzavřena do dvou let.

Nechte se překvapit

Kritici plánované smlouvy poukazují na netransparentní průběh jejího vyjednávání. Návrhy, z nichž jeden už na veřejnost pronikl, a další můžeme očekávat, jsou totiž důvěrné. Další podobnost s odmítnutou smlouvou ACTA je zaměření smlouvy na sjednocení ochrany duševního vlastnictví. Panují obavy, zda sjednocení standardů v této oblasti nemůže zasahovat do práv na zdravotní péči, svobodu uměleckého vyjádření a svobodu projevu.

Existuje ale reálná hrozba, že smysluplný původní záměr bude investory zneužit. 

Takové změny předpisů by se podle kritiků smlouvy měly diskutovat jinde než za zavřenými dveřmi obchodních jednání. Argumentují přitom neblahými zkušenostmi s Evropskou komisí, která na uzavřených vyjednáváních v minulosti nedokázala příliš efektivně chránit občanské svobody Evropanů a souhlasila s plošným odevzdáváním údajů o evropských finančních transakcích a všemožných osobních údajů cestujících v letecké dopravě do rukou zahraničních úřadů.

Soud nad soudy 

Další kontroverzní součástí připravované smlouvy je vzájemná ochrana investic, která stanovuje mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (investor-to-state dispute settlement, ISDS). Tento arbitrážní mechanismus má zabránit vyvlastnění investorů bez náhrady. V případě vyvlastnění se investor může obrátit na zvláštní tribunál stojící mimo evropský soudní systém a žádat od žalované země finanční kompenzaci za zmařenou investici.

Existuje ale reálná hrozba, že tento smysluplný původní záměr bude investory zneužit. Varující je v tomto směru kanadská zkušenost s obdobnou smlouvou NAFTA. Kanada v rámci této smlouvy čelí arbitráži proti farmaceutickému koncernu Eli Lilly požadujícímu 2 miliardy korun za vyvlastnění, ke kterému mělo dojít tím, že kanadské soudy odmítly platnost jednoho z jeho patentů. Austrálie zase už podobné smlouvy odmítá po zkušenosti s firmou Philip Morris, která v arbitráži za vyvlastnění označila přijetí zákona o povinném varování na tabákových výrobcích.

Hrozba arbitrážemi tedy může vytvářet tlak na demokratický proces a veřejný zájem, například v oblasti zdravotnictví. Argument, že schválení zákona by mohlo vést k miliardovým arbitrážím, by se v parlamentu stal velmi efektivní brzdou v přijímání budoucích změn jakkoliv omezujících očekávaný zisk korporací.

V některých citlivých oblastech by se tak skutečná moc přesunula z legislativy do oblasti neveřejných tribunálů stojících mimo soudní systém. V takové situaci by například evropské země prakticky nemohly uvažovat o reformě problematického stavu autorského práva na internetu nebo o omezení softwarových patentů, které teď prosazuje například německý parlament.

Snaha tvůrců smlouvy o vyšachování standardních soudních systémů může v tomto případě ještě narazit na Soudní dvůr Evropské unie (ECJ). Jeho pravomoci jsou totiž stanoveny zakládajícími smlouvami Evropské unie a podle některých názorů z tohoto důvodu mezinárodní smlouva nemůže jurisdikci tohoto soudu omezit.

Vaše data – naše data 

Dosavadní návrh smlouvy je, jak už to bývá, směsí užitečných opatření a diskutabilních zásahů do současné úrovně regulace. Přestože formálně smlouva dopadá na americkou stranu stejně jako na evropskou, především v oblasti duševních práv a ochrany dat by smlouvou získaly především americké korporace. V oblasti farmaceutického průmyslu a informačních technologií by mohla zabránit evropským snahám o omezení rozsahu patentové ochrany, v oblasti poskytování cloudových služeb zase může unifikace práva odstranit současnou konkurenční výhodu evropských firem spočívající v lepší právní ochraně uživatelských dat.

V některých citlivých oblastech by se tak skutečná moc přesunula z legislativy do oblasti neveřejných tribunálů stojících mimo soudní systém.

Poslední události týkající se odhalení amerického slídilského projektu PRISM jsou dosavadním vrcholem trendu oslabování jistoty soukromí v americké zpravodajské praxi. Pokračování tohoto trendu by pro americké poskytovatele internetových služeb mohlo znamenat odliv zákazníků kvůli právní nejistotě spojené s důvěrností jejich dat.

Především pro větší firmy je nebezpečné riskovat zneužití důležitých informací ve prospěch amerických konkurentů. I běžní uživatelé, jako třeba osmnáctiletá německá dívka, která byla z amerického letiště vrácena do Německa na základě své soukromé facebookové konverzace, by ale mohli začít upřednostňovat služby, které více chrání jejich soukromí a k jejichž datům se úřady plošně nedostanou.

Aktivita evropských Zelených respect-my-privacy.eu žádala zmražení vyjednávání smlouvy do doby, než Spojené státy adekvátně odpovědí na dopis evropské komisařky Viviane Reding žádající odpovídající právní ochranu dat, která Evropané posílají do Spojených států. Ve čtvrtek však byl tento návrh Evropským parlamentem odmítnut a první kolo vyjednávání tedy může v pondělí 8. července ve Washingtonu začít.

Vůle po dohodě o zóně volného obchodu je na obou stranách Atlantiku velmi silná, a tak nezbývá, než si přát, aby i po jejím podepsání byla důležitá pravidla týkající se technologií, zdravotnictví a základních lidských práv projednávána v americkém Kongresu, v Evropském parlamentu, národních parlamentech a dalších fórech, kde se k těmto otázkám mohou vyjádřit všichni zúčastnění -  a ne na uzavřených obchodních jednáních, kam se umějí dostat jen lobbisté korporací.

Autor je členem Iuridicum Remedium,  nevládní neziskové organizace na ochranu lidských práv