Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Externí hlasy

Každý něco pro vlast

Protestovat se vyplácí. Z čeho plyne moc nezvolených

Státní maturity
Státní maturity

„Jestli chcete mluvit do politiky, založte si politickou stranu a jděte s ní do voleb,“ dal by se zestručnit názor Václava Klause z devadesátých let, kdy kritizoval občanské iniciativy jako typické představitele „moci nezvolených“. Mezi politiky, a to skoro bez rozdílu strany, jde o široce sdílený názor. Je tedy jediné řešení kandidovat, jak se pro to rozhodla řada lidí všech profesí, kteří v nových stranách usilují o Sněmovnu? Pochybnosti jsou na místě. Nejvíce se její osádka obměnila při volbách v roce 2010 a zrovna oslňující proměnu to nepřineslo.

Hranice mezi mocí zvolených a nezvolených je jasně pojmenovatelná. Mezi angažovaným občanem a politikem je rozdíl pouze v tom, že politik má výkonnou, případně zákonodárnou moc a je za svou práci placen z veřejných rozpočtů. Ale právo mluvit do toho, jak má vypadat život v této společnosti, máme všichni stejné. Pokud si na to najdeme čas a peníze. Takových lidí přibývá.

Jakkoli byl obraz polického života ve Sněmovně a vládě v posledních třech letech nevábný, o občanské společnosti to neplatí. Právě naopak. Možná ji popostrčilo právě definitivní pochopení, že na samotnou politiku spoléhat nelze. Takže boj proti hazardu, privatizaci státu, korupci, za snížení bankovních a telefonních poplatků, za zlepšení školství převzaly občanské iniciativy. Jistě, příslušné zákony musí odhlasovat politici, ale bez hlasitého postrkování by se v mnoha případech rozhodli raději odpočívat v pokoji. Umožnit občanům protestovat se společnosti prostě vyplácí.

Jeden příklad z oblasti, v níž se pohybuji. Když v roce 2011 startovala státní maturita, považovali politici za správné a rozumné, že maturitní testy budou navždy tajné, nikdy se nedozvíte, jak zněla správná odpověď, a odvolat se můžete, ale úřady vám pošlou namnožený papír, že si máte trhnout nohou. Nejdřív protestovali studenti, dopis ministrovi Dobešovi kvůli mizerné maturitě jich podepsalo skoro patnáct tisíc a v televizi jejich názory obhajovala nejmenovaná studentka.

Tehdy si vedení ministerstva pořád ještě myslelo, že občanské hlasy je možné ignorovat a opravdu důsledně to dělalo. Proto osm studentek a studentů kvůli paušální odpovědi na odvolání žalovalo ministerstvo u správního soudu. Už při podzimním termínu maturity úřad ustoupil od utajování testů a poté – to trvalo rok – prohrál i u soudu. Mezi tím se vyměnilo vedení ministerstva a to nové bylo výrazně vstřícnější. Nicméně i v dalších letech platilo, že za změnu špatně formulovaných úloh z češtiny se nejvíce zasloužil nejmenovaný učitel z Brna, za jasnější informace pro studenty o rok později nejmenovaný učitel z Bruntálu. Nikdo z nich se - myslím - do politiky nechystá, prostě jen chtěli, aby se stát choval korektně a profesionálně. Bude jim to právo někdo upírat?

Navíc jejich aktivita přinesla jasné výsledky. V letošním podzimním termínu maturit, které právě končí, stát zveřejnil maturitní testy vždy ještě to odpoledne, kdy studenti test vyplnili, klíče správných odpovědí s minimálním zpožděním. Zprovoznil web, kde si každý může dohledat výsledky každé školy v každé zkoušce. Podrobné informace o výsledku zkoušky dostali studenti pět dní poté, co vyplnili poslední test. Jen mimochodem, ty poslední dvě změny jsou podstatné a nastaly během tří měsíců od jarního termínu maturit. Úřady si za tu pohotovost zaslouží uznání, ale dočkali bychom se jí bez hlasitých protestů, ať už jednotlivců nebo občanských organizací?

Moc nezvolených je samozřejmá a nutná součást politického života. A s tím mandátem je to přesně naopak. Právě politici čerpají mandát k tomu či onomu opatření z podpůrných a slyšitelných hlasů veřejnosti. Proto se vyplácí protestovat nahlas. Pokud nechcete vstoupit do politiky, je přinejmenším rozumné vybírat si ve volbách ty, kteří to chápou.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].