Máme moc kulturních antropologů

Důvodů, proč je věta v titulku hloupá, je víc. Bez ohledu na to, že ji kromě prezidenta vyslovují zcela běžně politici i úctyhodní profesoři - a jako jiná podobná tvrzení bez obsahu se stala součástí běžné konverzace. V lidovějším podání zní, že vysokou vystuduje dneska skoro každý a pak pro tolik vysokoškoláků není práce a skončí nezaměstnaní nebo v montovně.

První důvod, proč jsou stížnosti na přebytek sociologů, kulturních antropologů a doktorů norské literatury nesmyslné, je, že srovnávají nesrovnatelné. Absolventů takto specializovaných humanitních oborů jsou ročně desítky, maximálně stovky. Absolventi technik, na jejichž nedostatek si dlouhodobě stěžujeme, se počítají na tisíce až desetitisíce. Proto i každý doktor norské literatury sežene zaměstnání zcela bez problémů, jeho kvalifikace je unikátní. Důvod, proč mají firmy nedostatek techniků, opravdu není v přemíře psychologů a sociologů; stejně jako se slon nelekne, protože mravenec moc dupe.

Druhý důvod, proč není dobré se takovými výroky na veřejnosti ztrapňovat, je fakt, že neodpovídají statistické realitě. Když se podíváte na první obrázek, vidíte, jak se počet vysokoškoláků vyvíjel za posledních dvacet let. Postupně v grafu kromě zavedených státních škol přibývají nejdříve vyšší odborné školy a pak i soukromé vysoké školy. Červená linka ukazuje, jak stoupal počet lidí, kteří se na některou z těchto škol zapsali. Modrá ukazuje ty, kteří ji absolvovali.

Protože graf je doveden jen do roku 2010, dá se předpokládat, že dnes se počet absolvujících vysokoškoláků bude pohybovat okolo padesáti procent v populačním ročníku. To není ve vyspělých zemích nijak výjimečné, po střední škole tam obvykle něco vystuduje i víc lidí. Náš problém tedy není ani tak sám počet vysokoškoláků jako spíš rychlý růst jejich počtu, s nímž se školy těžko vyrovnávají, a fakt, že velmi často studují na univerzitách v rámci magisterského studia, kam fakticky nepatří.

A za třetí není pravda, že pak pro takové lidi není práce. Opět odkazuji na obrázek. Ten ukazuje průběh a prognózu v počtu přijatých absolventů různých typů škol do roku 2015. Je vidět, že bude dál klesat počet přijatých vyučených – u těch je dlouhodobě nezaměstnanost nadprůměrná. U maturantů se drží těsně pod průměrem (5 % při momentální obecné nezaměstnanosti okolo 7%). Podíl nezaměstnaných vysokoškoláků je dlouhodobě nízký - 2,5%. A mnoho fakult hlásí nulovou nezaměstnanost svých absolventů.

Navíc většina vysokoškoláků dnes už nesměřuje ke kariéře vědce či dejme tomu vývojového pracovníka, případně ekonomického ředitele. Skončí na pozici například krajského úředníka, kde se dřív vyžadovalo jen středoškolské vzdělání. Tihle lidé to obvykle nechápou jako životní prohru, ale naopak jako úspěch. Získali jistou, slušně placenou a společensky respektovanou pozici, jíž by se střední školou dnes dosáhli jen těžko. Z jejich hlediska i z hlediska společnosti je tedy všechno v pořádku.

Tvrzení, že nezaměstnatelní vysokoškoláci končí v montovnách, se nedá jednoznačně vyvrátit ani potvrdit, nejsou k tomu dostupná čísla, ale podle mého názoru je to spíš městská legenda ve stylu černé sanitky.

Smyslem tohoto textu je omezit výskyt hloupých výroků o vzdělávání alespoň v konverzaci informovaných a vzdělaných lidí. Pokud máte pořád pochybnosti, nabízím link na přednášku a prezentaci Jana Kouckého ze Střediska vzdělávací politiky. Přednesl ji minulý týden v Senátu. Každému, kdo se v debatě o vysokých školách chce zdržet nepřesných výroků, ji doporučuji. Pokouším se s její pomocí o totéž.