Na radnicích nebude Babiš ovládat své lidi jako ve Sněmovně

Babišovo ANO definitivně zakořenilo v českém politickém rybníku. Výsledky jeho hnutí ve velkých městech ukázaly, že nepotřebuje ani reálný program. Stačí, aby kandidovala jeho košile, do které někoho obleče. Zvláště v Praze kampaň ANO působila naprosto bezradně. Jednička kandidátky Adriana Krnáčová se dokázala zesměšnit v podstatě na požádání, když se jí někdo zeptal na jakýkoli názor.

Babiš si vytvořil svůj elektorát a silnou pozici pro další volby. Současně mu však vzniká nemalý problém - ovládat své lidi na radnicích nebude tak jednoduché jako v poslanecké sněmovně. Strana se mu proti jeho vůli začne pomalu demokratizovat a přijdou první těžkosti. Komunální kandidátky plné neznámých jmen se přelijí v zastupitele, kteří budou muset rozhodovat a řídit města.

TOP 09 doplácí na vlastní marketing: Miroslav Kalousek se snaží prezentovat Babišovo ANO jako marketingový produkt. Má samozřejmě pravdu - jenomže totéž platí o jeho vlastní straně. Byť by chtěl, TOP 09 nijak tradiční není. S mizením Karla Schwarzenberga se pouze čím dál více ukazuje, že strana je jen prázdnou skořápkou bez idejí a hlavně bez lidí. Mimo Prahu hledá TOP 09 voliče stále obtížněji. 

ČSSD zaspala dobu: Navzdory propadu se sociálním demokratům daří držet na úrovní silné strany, o čemž si ODS už může nechat jen zdát. Ve velkých městech, relativních baštách liberálních voličů, však ČSSD selhává. Její dlouhodobý vnitřní rozpor mezi starou levicí (sociální jistoty) a novou levicí (občanská práva), kdy se strana profiluje především v první variantě, je velkým hendikepem v Praze a nyní i v Brně.

Programy minulosti postavené na tezích více obchvatů, parkovišť a fotbalových stadionů voliče pomalu přestávají zajímat. Tématům otevřených a vstřícných měst zase strana nerozumí. Což se týká i jejího oblíbeného koaličního partnera minulosti - ODS. Co voliči nenašli u těchto dvou stran, šli hledat k hnutím, která mluví stejným jazykem jako oni.

Komu se nelíbí současné strany, založí si vlastní: Zvykli jsme si skuhrat, že se lidé nezajímají o politiku. Počet nezávislých iniciativ ale říká něco jiného. Nejvíce hlasů ve volbách získaly lokální iniciativy. Že lidem není jedno, kde žijí, a navzdory stigmatu “být politikem” se nebojí jít se svou kůží na trh, je asi nejlepší zpráva letošních voleb. Česká společnost na tom není tak špatně, jak si občas myslíme. 

Žít Brno doopravdy: Bývalý brněnský primátor Roman Onderka si svou noční můru vymyslel sám. V roce 2010 si jím řízené město nechalo zaplatit obskurní slogan “Žít Brno”, kolem kterého se po roce vytvořila skupina lidí, jež z Brna začala vytvářet mýtus a virální mem shrnutý v tezi Brno - jediný vtip, ve kterém se dá bydlet. Sám Onderka je hned v začátku označil za lidi, kteří “umí jen bořit a ničit”.

Největším překvapením voleb je, že se Žít Brno ve spojení s Piráty probořilo až na radnici. Na Brně-střed, kde postavilo kandidátku na poslední chvíli, dokonce vyhrálo. Žít Brno jako politické hnutí by přitom nejspíš nikdy nevzniklo, kdyby mu Onderka nenechal smazat profil na Facebooku. K motivaci někdy stačí málo a smysluplné věci se často dějí omylem.

Navzdory Babišovi tak stále coby výjimka z pravidla platí, že vyhrát lze s minimem peněz: s obsahem a s lídrem, který má rovnou páteř a vlastní názor. Pokud by se však Žít Brno na magistrátu spojilo s hnutím ANO a přispělo tak k legitimizaci Babišovy korporátní politiky, staneme se svědky nové úrovně brněnské ironie.

Autor je sociolog, byl součástí skupiny Žít Brno v její nepolitické fázi