Jak se rozlézáme

„Tak mi to tam, starosto, nakreslete,“ tak nějak to prý říkali developeři, když chtěli někde v obci stavět. Územní plány se měnily podle přání, ve vesnicích i městech. Dnes to podle toho vypadá. Na okraji sídel vyrostla směs domků, nákupních center a hal. Jsou tam roztroušené bez logiky, jak se komu zrovna hodilo. Urbanisté pro to našli slovo: je to sídelní kaše. Od 90. let jsme si jí navařili hektary a hektary.

Foglovi nejdřív snili, pak dlouho plánovali. A teď mají svůj řadový domek na okraji Dolních Břežan, vesnice kousek za Prahou. V ulici je dvacet navlas stejných domečků, omítky i dláždění jsou ještě nové, bez poskvrnky, jako v katalogu. Tam, kde mají obývák, bylo ještě před dvěma lety pole. „Vždycky jsme tudy chodili a říkali si: určitě za chvíli někdo přijde a tady to poslední pole zastaví. A teď tady sedíme,“ zasmějí se tomu paradoxu.

Jejich sedací souprava je také úplně nová i kuchyně je nová a bílá, blonďatý chlapeček se šťastně směje při sledování Krtečka. Nerezová madla kuchyňské linky se lesknou ve světle moderních lamp a všechno tu září jako ve splněném snu. „Už když sedám v práci do auta, tak se těším na ten klid,“ říká Marek Fogl. „V noci jsou tady vidět hvězdy, v zimě tady leží sníh,“ popisuje Šárka Foglová. V dětství trávila hodně času na venkově, má ráda přírodu. „Ale výhod velkého města jsem se taky vzdát nechtěla,“ říká. „Ona má vazby na hnůj,“ pošťuchuje ji její manžel. Manažera Marka Fogla zahrádka a domácí kutilství zase tolik nebaví, ale líbí se mu představa, že je ve svém. „Vyhodím si odpadky do vlastní popelnice, a když mají přijet popeláři, pěkně si ji sám vyvezu před vlastní branku,“ pochvaluje si.

Sen o vlastním domku za městem, v přírodě a přece nadosah všem výhodám civilizace, sní a naplňují si tisíce Čechů. Přesněji: za posledních deset let přibylo v Česku sto tisíc rodinných domků, většinou na polích na hranici velkých měst. Jen do Dolních Břežan, vesnice původně o tisíci duších, se do nových domů přistěhovalo patnáct set nových obyvatel.

Na okraji měst se nestaví jen domy. Foglovi, stejně jako jejich sousedé, jezdí na nákupy do nedaleké obchodní zóny Průhonice-Čestlice. Také ta vyrostla na bývalém poli. Je tady Hypernova, velké obchodní centrum Spektrum, obchod s nábytkem Kika, všechno co potřebují k životu. Velkých obchodů-krabic je v Česku podle odhadů realitní kanceláře Cushman & Wakefield dva miliony čtverečných metrů (padesát Václavských náměstí) většinou na okraji měst. Plus tisíce metrů nákupních center, dálničních uzlů, parkovišť. Budují se také logistické areály, sklady, montovny – podle společnosti Cushman & Wakefield nejméně šest milionů metrů (sto padesát Václavských náměstí, z toho sedmdesát v minulých dvou letech).

Je to důkaz hospodářské prosperity a rostoucí životní úrovně, což je pochopitelně dobrá zpráva. Špatná zpráva ale je, že když si nedáme pozor, způsobíme si problém, se kterým už řadu let bojuje Severní Amerika i Evropa. Že se totiž okraj měst změní v nelogickou změť hal, dálnic, domečků, obchodů a parkovišť. Angličtina pro to našla název „urban sprawl“, tedy něco jako „rozlézání městské zástavby“. Před rokem vydala Evropská environmentální agentura zase další burcující stať na toto téma. Píše se v ní, že se jedná „vážnou hrozbu pro celou kulturu Evropy“. Jak to euroexperti myslí? Města v Evropě mají průměru zhruba o 5 procent více obyvatel než před dvaceti lety, ale zastavěné půdy je o 20 procent víc. U nás to platí také: v roce 2000 bylo v Česku zastavěno dvakrát víc půdy než v roce 1930.

Celý článek čtěte v Respektu 5/2008.