Dobrá smrt? Jak se k ní dostat

reklama

Je třeba mít speciální zákon na to, aby člověk mohl legálně předčasně ukončit svůj život? Názory se různí, debata o eutanazii pokračuje. Naposledy se v úterý v Senátu konal seminář na toto téma.

Návrh na parafované znění zákona o eutanazii předložil předseda Liberálně reformní strany (LiRA) Milan Hamerský, který hodlá tímto krokem obnovit diskusi o tomto tématu. Inspiroval se zákony, které eutanazii upravují v Oregonu, Belgii a Nizozemsku. (Více o zkušenostech z Nizozemska, ale i situaci v ČR v zevrubném článku Petra Třešňáka Eutanazie: Bezbolestné pokušeníz listopadu 2007)

Kromě asistované eutanazie, někdy se hovoří o lékařsky asistované sebevraždě (LAS), Hamerský navrhuje i aktivní eutanazii, kdy pacient již není schopen si smrtící lék aplikovat sám a učiní tak lékař. „Zákon zde vyjímá lékaře, který dopomůže k důstojné smrti nebo ji vyvolá, z působnosti trestních předpisů, a to pouze za předpokladu, že jsou dodrženy podmínky zákona. Zákon rovněž svěřuje pomoc k důstojné smrti nebo její vyvolání pouze lékaři, zároveň však stanoví, že k pomoci k důstojné smrti nebo jejímu vyvolání nemůže být žádný lékař nucen,“ uvádí se v pracovní verzi zákona. Hamerský zdůrazňuje, že jeho předloha není v žádném případě definitivním textem, pouze vodítkem a příspěvkem do diskuse.

„Je na uzákonění eutanázie již česká společnost vyzrálá,“ ptá se nezávislá senátorka Václava Domšová, která seminář v Senátu uspořádala. „Kdyby přinesla odpovědi, zda máme dostatek kvalitní paliativní péče a hospiců, tak jsem spokojena,“ uvedla na následné tiskové konferenci.

Hippokratova přísaha

Téma „dobré smrti“ (jak by se řecké slovo euthanasie dalo přeložit) dělí politiky napříč politickým spektrem, ti s medicínským vzděláním většinou eutanazii odmítají. Mohlo by se jednat o porušení Hippokratovy přísahy. „Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít),“ přísahají mladí lékaři a lékařky.

Tvrdí to například místopředseda Senátu Jan Rakušan (za ČSSD), internista, primář na geriatrii a bývalý ředitel nemocnice v Kolíně. „Hippokratova přísaha stále platí, nebyl jsem vyškolen k tomu, abych se podílel na zabíjení pacientů,“ zdůraznil Rakušan.

„Žádné ženě nedám prostředek k potratu,“ pokračuje však přísaha. Současná praxe je ale v tomto ohledu jiná, i když se s masovým používáním hormonální antikoncepce počty potratů po roce 1989 v Česku dramaticky snížily. Na to upozornil i Hamerský. „Eutanazie nám vadí a potraty ne?“ klade provokativní otázku.

Špičková paliativní léčba

Od lékařů a pracovníků ve zdravotnictví zaznívá nejčastěji námitka, že nejdříve je třeba maximálně využívat prostředky moderní medicíny na mírnění a utišování bolesti, odstraňování úzkosti a strachu a teprve potom debatovat o případné legislativní úpravě eutanazie.

„Jako lékař vím, že celorepublikově není dobrá špičková paliativní léčba a péče o umírající,“ zdůraznil Rakušan. „Umí to jenom některé hospicy nebo některé nemocnice.“ Podle něj je třeba nejdříve změnit poměry ve zdravotnictví. Lidé by měli podle něj mít daleko větší možnost umírat doma (nyní to je asi dvacet procent), v kruhu rodiny. To například umožňují i takzvané mobilní hospicy, kdy smrtelně nemocný člověk má lékařskou péči poskytovánu doma, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje.

Nežádoucí senior

„Jsem podjatý. Je mi šedesát let,“ s nadsázkou připomenul místopředseda Senátu další aspekt debaty o umírání v Česku. Tím je stárnutí populace, které přináší a bude v budoucnu přinášet daleko větší nároky na společnost. A nejenom v ekonomické rovině.

S tím souhlasí i předsedkyně České alzheimerovské společnosti Iva Holmerová. Zákon o eutanazii nepodporuje a obává se jejího zneužití. Zvláště ve vztahu s pacienty trpícími Alzheimerovou chorobou. „Právě lidé s Alzheimerovou chorobou a jinými formami demence jsou v tomto ohledu nejzranitelnější.“ V současné době trpí touto nemocí v České republice až sedmdesát tisíc lidí a s prodlužující se délkou života bude toto číslo narůstat.

„Osobně se eutanazie a její legislativní úpravy obávám, právě proto, že by mohla být snadno zneužita vůči seniorům. Ti zatím u nás nejsou příliš autonomní a často se nechávají překládat z jednoho zařízení do druhého, aby rodině uvolnili své místo, či doslova svůj byt, aby je neobtěžovali. Pocit, že jsou nežádoucí, je pro ně asi největší životní prohrou a dokážu si i představit, že by dokázali v mnoha případech zvolit i toto řešení,“ uvedla Holmerová pro Respekt.cz.

Marná léčba

Postoj ČSSD nebo ODS není k fenoménu eutanazie jednotný, například bojovník proti kouření Boris Štastný (ODS) uvažuje, že v budoucnu předloží vlastní návrh k úpravě eutanazie. Křesťanští demokraté tradičně proti předčasnému ukončení života vystupují. „Náš názor je jednoznačný. Obáváme se jakékoliv legalizace. Povede to k otevření prostoru rozšiřování eutanazie,“ zdůraznil pro Respekt.cz zubní lékař a místopředseda strany Marián Hošek. „Abychom ale eutanazií nenazývali to, co je ukončením takzvané marné léčby,“ dodal.

V současné době je totiž možné, aby pacient souhlasil s ukončením léčby, lépe řečeno, aby ji odmítnul. V této souvislosti se hovoří právě o „marné (nebo heroické) léčbě“, která již nemůže odstranit příčiny nemoci umírajícího, pouze oddaluje jeho smrt. „Pokud mohu hovořit o praktických zkušenostech: my se často setkáváme s tím, že právě pacientům ve stadiu těžké či terminální demence jsou prováděny výkony, které pro ně nemají již prakticky žádný význam - ale že se zanedbává to, co je pro ně důležité, tedy kvalitní ošetřovatelská popřípadě paliativní péče,“ souhlasí Holmerová.

Strana zelených by eutanazii v parlamentu rovněž nepodpořila. „Postoj je zamítavý,“ uvedla na dotaz Respektu.cz lékařka a ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková, která je ve straně rovněž vedoucí odborné sekce pro zdravotní politiku.

Podle Stehlíkové diskuse o eutanazii odvádí pozornost od problémů smrtelně nemocných pacientů. Zdůraznila, že je třeba dbát na jejich lidská práva, zejména pak na právo na život.